Srpen 2017

Jaké cíle sleduje naše školství ?

28. srpna 2017 v 8:05 | Koutný
Právo v sobotu 8. července 2017 otisklo článek pod názvem Českým dětem to pálí v uvažování se zlepšily nejvíce.
Porovnání plyne z mezinárodního průzkumu TIMSS do kterého byli v průběhu let 2007,2011 a 2015 zapojeni čtvrťáci z 18 vyspělých zemí OECD.
Osobně pracuji s dětmi z této věkové skupiny již 50 let a mám naprosto odlišné zkušenosti než plynou z tohoto průzkumu. Tím více obdivuji pedagogy, kteří takto letos výborně připravili své svěřence k tomu, aby dosáhli tak vynikajícího výsledku a že se jim to podařilo navzdory mnohdy nesmyslným směrnicím úředníků ministerstva školství.
Své zkušenosti z práce s dětmi a porovnání jejich znalostí z matematiky a aplikování v praktických situacích popisuji v následujícím článku :
Jaké cíle sleduje naše školství ?

Po vojně jsem dálkově studoval VUT. V deskriptivní geometrii jsme dostali úkol : PŘÍČKA MIMOBĚŽEK. Myslel jsem si, že si to ještě dobře pamatuji z průmyslovky a tak na poslední chvíli před konzultací jsem si to v práci kreslil. Za mými zády se ozvalo, kolego, ten stopník se mi nějak nezdá. On to byl důchodce, starý pan Noha, ptám se, kdy vy jste dělal takový úkol ? On na to, že asi před šedesáti roky, ještě za císaře pána v kadetce ve Vídeňském Novém Městě. Starý pán měl pravdu, ten stopník jsem tam měl špatně. Ano, taková kadetka, nebo reálné gymnázium tehdy daly perfektní vzdělání na úrovni vyšší, než mají dnes mnohé vysoké školy.
Počátkem šedesátých let vedení města Plzeň uvažovalo o výstavbě jaderné teplárny. Mělo se jednat o voroněžský typ, v podstatě s reaktorem VVER 440 provozovaným na snížených parametrech. V té době však také začaly jisté námluvy mezi firmami Škoda a Siemens, který chtěl prosadit svůj typ reaktoru. Jistý pan profesor z technické univerzity z Plzně fungoval při těch námluvách jako Kecal.
Znal jsem ho dobře z jednání na našich jaderných elektrárnách a tak se mi pochlubil, jakou výbornou zakázku má pro nástrojárnu Škodovky. Bylo to zařízení pro kontrolu a malé opravy potrubí velkých průměrů (v podstatě šlo o vláček vybavený kamerou, zařízením na svařování a vybroušení vad), mechanická část měla být vyrobena ve Škodovce, řídící systém a elektropohony měl dodat Siemens.
Tak se také stalo a naši montéři jeli do NSR předat mechanickou část. Bylo to těsně před Velikonocemi a pak se naši montéři museli rozhodnout, zda pojedou na svátky domů a nebo zůstanou, jako mnohokrát rozhodly peníze za diety (ráno se probudí a mají 100DM pod hlavou), takže zůstali, pak se nudili a protože měli volný vstup do fabriky, tak vybalili tu elektroniku z připravených beden a sami ji osadili. Neměli potřebné přístroje na vyladění, takže jen šroubováky a kombinačky musely stačit. Postupně se jim však podařilo vše naladit tak, že to jezdilo a fungovalo perfektně. Druhý den ráno začal simenzácký hlavní elektroinženýr hrozně hulákat nadával našim montérům, jak si to mohli dovolit a že veškeré škody půjdou na vrub Škodovce. Náš vedoucí montér mu však řekl, ať nekřičí, žádné škody nevznikly a celé zařízení krásně funguje, ať si to vyzkouší. Bylo tam plno lidí, které hluk přivolal i z jiných provozů a všichni to chtěli vidět! Nakonec tedy došlo na vyzkoušení a ono to jezdilo naprosto perfektně, pár hodin si s tím ještě hráli a pak došlo na pořádné proměření pomocí osciloskopů a dalších přístrojů. Další den přišel hlavní inženýr za naším vedoucím montérem, napřed se mu omluvil, uznal, že nastavení všech systémů bylo naprosto optimální, že nechápe, jak se to těm našim lidem mohlo bez potřebných přístrojů podařit. Pak řekl, že napsal dopis do Škodovky a že skládá holt našemu učňovskému školství, jakou má toto úroveň, jejich montéři by byli maximálně sto tak vyměnit celý blok…(Údajně v NSR byl nějaký orgán, zkoumající naše učňovské školství, které mělo opravdu vynikající úroveň). Dnes, po dvaceti letech je v podstatě celé učňovské školství totálně zdevastované).

Když můj syn měl začít chodit do školy, tak se začínaly na základních školách zavádět množiny.
Jako elektroinženýr, který měl diplomovou práci na téma :" Bezkontaktní ovládání pohonů mlýnice v cementárně", což bylo řešení logických celků pomocí booleovské algebry, jsem dobře věděl co to obnáší a že 99% obyvatelstva to nikdy v životě nebude potřebovat ! Nicméně, někdo to vymyslel a dostal za to zaplaceno. Moje žena, kantorka pořídila klukovi tabuli a já mu to vysvětloval, zrovna když ona přišla domů. Co děláte kluci? Zkoušíme to s množinami. To je blbost, tomu ještě nemůže rozumět. A tak říkám : Petře máš dvě množiny svetr a kalhoty, průnik obou množin je nulový, co mi k tomu řekneš ? Tati potáhne mi na záda. Správně kluku, myslí ti to. A tak se děcka učila množiny na úkor obyčejných kupeckých počtů, aby nakonec neuměla pořádně ani jedno, ani druhé.

Letos pouze 6% žáků z celé ČR dokázalo zcela zvládnout náročnější verzi maturity z matematiky, nový ministr školství za to sice nemůže, ale v televizním pořadu se za své předchůdce omluvil. Před rokem jsem byl požádán, zda bych mohl jednu maturantku doučit fyziku. Bylo to dva týdny před maturitou, za tu dobu je to nemyslitelné a tak jsem to odmítl. Matka inženýrka oné maturantky mne pak požádala, zda bych alespoň nespočítal těch cca 50 příkladů (ze 150 ti maturitních otázek), které nikdo ze třídy neumí vyřešit. Nepátral jsem po tom, jak studenti sehnali tyto otázky a snažil se je vyřešit. Některé byly jednoduché, jiné velmi náročné, že by je těžko řešili i vysokoškoláci, pět z nich jsem vůbec neřešil, neboť bych vše musel náročně nastudovat. Nicméně také tam byly otázky u kterých je jasné, že zadavatel nemá o problematice základní znalosti.
Takže přestože jsem byl zastáncem státních maturit a možnosti exaktně porovnat jak znalosti jednotlivých studentů, tak i úroveň jednotlivých škol, tak nyní vidím, že vše sledovalo zcela jiné cíle. Hlavním cílem zřejmě bylo přihrát velké peníze z Evropských fondů nějaké spřátelené firmě, která se příslušným úředníkům odmění příslušnou provizí, nebo ještě méně průhledným způsobem. Ano o peníze zde opět šlo až v první řadě!
Před sedmi roky jsem vedl letecko-modelářský kroužek u Salesiánů v Žabovřeskách. Mimo to, že jsem chlapce učil stavět a létat s modely, tak jsem se jim také snažil předat potřebné vědomosti ze základů technického kreslení, fyziky a historie letectví. Asi úplným vrcholem činnosti pak byla Aerodynamická měření různých křídel na kluzácích prováděná v hale. V oblasti nízkých rychlostí (malá Re), to bylo naprosto unikátní, že se to stalo podkladem pro doktorandskou práci na VUT. Měl bych zdůraznit, že na těchto měřeních také velmi spolupracovali členové kroužků ve věku 10-15 let a krátký článek v Žabovřeském zpravodaji pak vzbudil velký zájem jak u rodičů dalších chlapců, kteří přihlašovali své syny do kroužku v dalším roce, tak i u technicky zaměřených pedagogů. Časy se mění, dnes již druhým rokem vedu podobné kroužky v Komíně, takže většina chlapců je ze školy ZŠ Pastviny a já mohu porovnávat jaký je trend vědomostí současných, stejně starých žáků a jaká je spolupráce s touto školou. Na začátku školního roku paní ředitelka této místní ZŠ v Komínském zpravodaji psala jak dopadla ministerská kontrola na jejich škole. Bod po bodu na dvou stránkách cituje závěry komise. Mimo jiné se čtenář doví, jaký mimořádný zřetel je kladen na práci s dysgrafiky, podobně také s dyslektiky, kolik se věnuje času zanedbaným dětem ze slabých rodin atd. Ani slovo však o tom, jak chce škola zajistit, aby její žáci měli potřebné vědomosti, jak zvýšit úroveň znalostí a jak pracovat s nadanými dětmi. Ano, to je současný trend nejen v této škole, takže výsledkem je, že kantor většinu času věnuje těm podprůměrným, aby mu nepropadli a ti lepší pak nutně upadají do průměru, nebo i dost níže a ten průměr stále klesá. Dnes je naprosto nemožné uskutečnit podobná měřením současnými členy kroužku a v této škole, jednak u těchto chlapců je úroveň vědomostí z matematiky naprosto zoufalá a pak také za hodinu pobytu v tělocvičně nám vedení školy účtuje tržní nájem, takže s halovými modely musíme létat v hale nádraží Královo Pole. Vedu letecko-modelářské kroužky na školách již 40 let, ale takové nešiky a tvrdolíny jaké tam mám v posledních třech letech, to jsem zatím ještě nikdy neviděl (že právě z těchto chlapců se mi podařilo vytvořit nejúspěšnější tým na Mistrovství ČR mládeže, to je opravdový zázrak). Po tři poslední roky žádný ze začátečníků ve věku 10 - 14 let neuměl spočítat kolik je 1/2 ze 75 !!! Ano, z 15 chlapců to neuměl žádný a to platí o žácích z různých škol, nejen tedy z Komína (teprve letos se našel jeden - Tomáš Chlebovský, který to dokázal)!!! Oni umí citovat kde jakou pitomou reklamu z TV, ale neřeknou vám svými slovy, co je v tom článku co před chvílí četli. Také si můžete spočítat kolik hodin za rok, se opravdu učí, kolik dnů odpadlo od sametové revoluce, jak dlouhé jsou vánoční prázdniny, jarní prázdniny, pololetní, čtvrtletní, tři čtvrtě letní, o co jsou prodlouženy Velikonoce, Svatý Václav, 17. listopad a k tomu všemu ještě vždy navíc nějaký ten den ředitelského volna..
Nejen na ministerstvu školství by si měli uvědomit, kteří lidé ve státě vytváří největší hodnoty a že právě nadaný jedinec, pokud dostane příležitost, pak uživí desítku méně schopných. Takže by bylo logické především podporovat ty, kteří mají k tomu předpoklady, aby se jejich talent co nejvíce rozvíjel. Zatím je to podobné, nebo ještě horší než za socialismu, tehdy se razila teorie živého plotu, co přerostlo, to se zastřihlo.
Můj děda byl obyčejný sedlák a říkal: když sedlákovi jdou krávy a nejdou mu prasata, tak musí investovat více do krav, pokud bude cpát peníze do prasat, tak zkrachuje! Myslím, že je to výstižné i pro celou naši společnost.
Tento článek jsem napsal v roce 2011 a od té doby se ledcos změnilo, počítače jsou na každé škole, dvanáctiletí kluci si sami nahrávají pitomá videa, která dávají na facebook a chlubí se, že mají sledovanost 20 zájemců, ale také titíž včetně žáka z gymnázia neumí pořádně násobilu, naprosto jsou mimo, když mají dělit dvouciferným číslem a přestože tvrdí, že umí trojčlenku, že to ve škole brali, tak v praxi ji neumí použít, neví které číslo mají dělit kterým. Takže se rozšířilo to, čemu se říká digitální debilita. Na lepších soukromých školách ve Velké Británii již žádné PC ve škole nejsou !

Koupání na Brněnské přehradě

27. srpna 2017 v 16:08 | Koutný
Ano, hezké koupání na přehradě nám lídé z jiných měst mohou závidět. To ovšem platí jen tehdy, kdy voda není zamořena sinicemi. Za totality se tento problém řešil tak, že z cementárny Mokrá dovezla na letiště Slatina cisterna mletého vápence, ten se postupně nakládal do letounu An-2, který vápenec rozplášil na hladinu přehrady, tím se na 4 -5 let neutralizovaly fosfáty podporující růst sinic.
Jenže po sametové revoluci bylo vše jinak. S prášjováním vápencem se přestalo a za 10 let byla přehrada zamořena sinicemi. V zátoce Rakovec pan docent se studenty brali vzorky, za pár dnů to opakovali i na Sokoláku. Ptal jsem se pana docenta, co s tím budou dělat ? Odpověď byla, my to vyhodnotíme a výsledky předáme médiím ku zveřejnění a varování občanům- A co bude dál. Udiveně se na mne díval. Říkám, že u Plzně v Hracholuskách byla také spousta sinic, ale tam si příroda pomohla sama, namnožily se tam nějaké mikroorganizmy, které sinice zcela zlikvidovaly. On na to, že jsem dobře informovaný. Tak jsem se zeptal, zda by byl problém tam zajet nabrat 3 barely tamní vody s těmi mikroorganizmy a vylít je zde do přehrady, třeba by to zabralo i zde v Brně- On řekl, že možná ano, ale za to prý oni nejsou placeni !!!
Pak začaly silné protesty občanů a našli se "šikovní podnikatelé a ještě šikovnější úředníci na magistrátu". Výsledkem byl projekt za nějakou tu miliardu, těžby bahna se sinicemi ze dna přehrady. Vypustila se téměř všechna voda, břehy byly černé a začalo se s těžbou bahna, které se skladovalo na břehu v zátoce Rakovec, pak přišla bouřka a všechno to bahno spláchlo zpět do přehrady i s miliony pro těžaře. Takže tudy cesta nevede, tím spíše,že za všechno bahno by to Brno nezaplatilo, bylo by to mnoho miliard.
Chytré hlavy pak vymyslely aretační věže na provzdušňování vody, současně s tím konečně také nasypali do vody mletý vápenec a na 4 roky byla voda v přehradě čistá. Letos již byl nejvyšší čas s vápencem to zopakovat, nestalo se a tak u břehů je zelená břečka. Člověk by řekl, že se hned osprchuje (na Rakovci byly postaveny sprchy, záchody a převlékárny), nějaký čas i fungovaly. Jenže po ohňostrojích byly na 2 týdny vyřazeny z provozu a také nyní, kdy je přehrada plná sinic již od pátku odpoledne žádná voda ve sprchách ani na záchodech neteče.
Inu nedivme se : pan ředitel firmy,co tu zakázku na sprchy dostal se tam koupat nechodí, stejně jako i úředník, co mu za provice zakázku přiklepl. Tedy opět brněnský Kocourkov !