Únor 2010

Poplatky - jak kde

9. února 2010 v 15:03 | Kountý
Vážený pane šéfredaktore,

v poštovní schránce jsem objevil Listy jižní Moravy a přečetl si článek o změně systému poplatků v lékárnách. Pominu - li naprostou nemorálnost a nesmyslnost poplatků v lékárnách (to bychom také mohli platit navíc 30 Kč za každý bochník chleba u pekaře), pak nové opatření jistě zjednoduší zbytečné vyplňování darovacích smluv v některých lékárnách.
Problém však je v tom, že jako občan Brna neznám žádnou lékárnu ve které si mohu své léky bez poplatku vyzvednout. Lékárny fakultních nemocnic jsou řízeny ministerstvem - ne krajem, tam budu platit, většina lékáren ve městě je soukromých (zdá se, že je to dobrý JOB a proto stále další přibývají), tam také budu poplatky platit. Tak mi prosím sdělte, kde jsou v Brně ony lékárny, kde dostanu své léky bez poplatků, jinak musím celou změnu systému i onen článek, považovat pro občany Brna za bezpředmětný. Toto je nejen můj soukromý názor, v mém okolí není nikdo, kdo by věděl, kde je v Brně lékárna, ve které dostanu léky bez poplatků.

S pozdravem

Ing. Lubomír Koutný

Jaké pušky ? A pro koho ?

3. února 2010 v 18:23 | Koutný
Jaké pušky potřebuje naše armáda ?

Vyrůstal jsem na vesnici, dědečka štvalo, že značnou část zrní sypaného slepicím sežrali vrabci a tak koupil vzduchovku . Všichni členové rodiny včetně mne asi šestiletého kluka měli za úkol vrabce střílet. Babička nestřílela vůbec, matka málo a tetu jsme marně 20 let přesvědčovali, že diabolka nechaná v hlavni vzduchovce nevadí, ale hlaveň sice bez diabolky, ale s nataženým pérem vzduchovku ničí. Marně jsem si stěžoval dědečkovi, ten vše odbyl velkou pravdou, že některé věci zkrátka ženská nepochopí. Děda mi zato řádně vysvětlil jak je třeba mířit a před výstřelem zatajit dech. Brzy jsem střílel velmi dobře. Ve škole se střílelo ze vzduchovky na terč, ten můj měl nejhorší zásah do devítky, nastřílel jsem mnohem více než náš třídní učitel.
V učení nám instruktor řekl : zítra budete střílet z malorážky na 50 m, připravte si terče. Nic zlého netuše udělal jsem si malý terč jako pro vzduchovku. Ostatní je měli asi 3 x větší. Instruktor mi řekl, když jsem takový vůl, ať se trefuji do toho svého malého a sám předvedl, jak se střílí do správného terče v leže na 50 m. Já střílel jako poslední do toho svého malého. Jaké bylo překvapení, když se vyhodnocovaly zásahy. Nastřílel jsem nejvíce ze všech včetně instruktora, přestože můj terč měl třetinový průměr.
Na vojnu jsem nastoupil do přijímače v Kostelci nad Labem. Asi po dvou týdnech byl ve 2 ráno poplach, nástup s plnou polní a pěší přesun do Staré Boleslavi na střelnici. Měli jsme staré samopaly vzor 24 ráže 9 mm ( říkalo se jim policajtské), mazáci tvrdili, že se z toho na 100 m nedá pořádně trefit terč, prý to táhne nahoru doprava. Když na mne přišla řada tak jsem namířil na levý spodní okraj terče a dal krátkou dávku tří ran, pak se stejným zaměřením ještě kratší dvě rány a nakonec tu poslední mířenou přímo na střed. Po odstřílení hlásil voják u terče všech šest zásahů. Bylo z toho velké podzvižení, to prý se dosud nikomu nepovedlo, desátník - mazák říkal, za to se dává opušťák, poručík mu řekl, ať se uklidní, že jsme bažanti před přísahou a ti žádný opušťák dostat nemohou, ale budu prý při rozkazu pochválen.
Ve škole na důstojníky v záloze (ŠDZ) na Mokradi nad Liptovským Mikulášem do nás hustili teorii střelby protiletadlových raket a radiolokaci. Já měl bradavici na patě, po její operaci jsem měl povolenou lehkou obuv, což silně iritovalo náčelníka ŠDZ kapitána Krpálka, on starý fronťák, říkal voják v polobotkách je voják na baterky.
V únoru bylo skoro půl metru sněhu a my jeli do Rožumkeroka na střelby a hod granátem. Střílelo se ze samopalu vzor 26 se sklopnou opěrkou (řečený paragánský). Staršina opět informoval, že to dost táhne nahoru a do prava. Střílem jsem stejným způsobem a se stejným výsledkem jako před půl rokem ve Staré boleslavi. Když voják u mého terče hlásil šest zásahů, tak jsem měl pocit, že kapitána Krpálka trefí šlak. Rozčílil se, že mi někdo musel pomoci, řekl jsem, že stejný výsledek mám i z prvních sřeleb s dvacet čtyřkou. Nevěřil a nařídil vylepit nový terč a střílet bude pouze Koutný, ostatní se budou jen dívat. Dal jsem si záležet na tom, abych ho přesvědčil, že to zopakuji kdykoliv a podařilo se. Prohlásil " asi máš perfektní zrak a jistou ruku, ale za chvíli se bude házet granát a to je jiné kafe, zdejší rekord je 62 m. V hlubokém sněhu nebylo možné házet s rozběhem, ale i z místa jsem napoprve hodil 60 m. Lepší byl jeden horník z Příbrami, ten vyrovnal rekord 62 m. Krpálek řičel nadšením a nařídil, aby vojsko ušlapalo sníh rozběžiště a dále budeme házet jen my dva, ten rekord musí padnout. A padl, s rozběhem ten horník napřed hodil 64, já pak 68, on se vybičoval na 72 a řekl, že dál již nemůže, píchlo ho v lokti. Tak jsem házel sám a nejlepší výkon byl 86 m.
Kdykoliv jsem pak přišel za náčelníkem Krpálkem s žádostí o opušťák na letecko-modelářské závody, vždy to okamžitě podepsal a často při tom říkal voják, který tak střílí a háže granátem přes 80 m je za války pro rotu více než zlatý poklad.
Bylo mi již přes 40 let, když jsme museli každý měsíc chodit na jednodenní vojenské cvičení.
Jeden mrazivý jarní den nás odvezli na střelnici. Nejprve nám nějaký kapitán - prý mistr republiky ve střelbě z pistole předvedl správné držení a postoj při střelbě. Pak jsme stříleli i my. Pro mne to byla první střelba z pistole vůbec. Kluci říkali, že to kope a je problém trefit tu desku, co je na ní terč. Proto jsem chytil pistoli do obou rukou jako kovboj a vystřeli dvakrát na terč, trefil jsem sice blízko středu, ale za mnou se ozval řev toho kapitána, že zde nejsme kovboji, ať střílím pořádně jednou rukou, jak nám to předváděl. Tak tu třetí ránu jse zkusil jednou rukou, šlo to do prkna nad terč. Otočím se z dotazem, co je účelem střelby, trefit terč, nebo zde dělat manekýna ? On se naštval a řekl, že takové machírky přímo miluje, ale za chvíli budeme střílet z pušky a tam se ukáže... Puška (vzor 58, nebo 59, to číslo si již dobře nepamatuji) mi připadala jako větší, těžší vzduchovka. Dostali jsme každý 9 nábojů a měli trefit tři terče na 100 m (kulometné hnízdo, klečícího a pak ležícího střelce), když někomu zbude náboj, může prý pomoci kamarádovi střílejícímu vedle. Na ten úkol mi stačili tři náboje. Pak jsem trefil terč ležícího střelce sousedovi napravo a totéž nalevo, stále mi ještě zbývaly 4 náboje. Přestavil jsem tedy hledí na maximální možnou vzdálenost a pečlivě zamířil do půlmetrového kulatého terče zákazu vstupu na střelnici vzdáleného asi tak 800 - 1000 m, pánové já ho asi trefil, ještě jsem to zopakoval a udělal totéž do terče na pravé straně. To již řinčela vysílačka a stížnost, že jim někdo střílí do zákazů vstupu. Náš manekýn řval jako šílený, až se vyřval, tak jsem se jen zeptal, zda všechny čtyři rány byly v terčích, zelený v obličeji přiznal, že ano. Vy jste snad snajper ? Říkám ne, ale měli jsme doma vzduchovku.
Vážení ta puška střílela fantasticky, i bez optiky přesně na 800 m. Těchto pušek se nyní chtějí naši armádní potentáti zbavit. Pokud si myslíte, že to jsou úplní blbci, pak to není pravda, oni dobře ví co chtějí. Za takovou zakázku přes miliardu budou tučné provize pro toho, kdo o vítězi tendru rozhoduje, A o peníze zde jde až na prvním místě.

Ještě se vrátím k začátku článku. Na vrabce dědeček koupil obyčejnou vzduchovku, tedy žádnou flobertku, vzduchovka pro ten účel stačila. Když dosluhovaly letouny Mig-21, tak se vedly velké spory jaké letouny je mají nahradit. Nikdo si nepoložil otázku jaká budou bezpečnostní rizika tohoto státu v příštích dvaceti letech ? Odpověď by byla, žádná válka ve střední Evropě, největším rizikem bude neregulovaná migrace, na hlídání zelené hranice by úplně stačilo rogalo, malý vrtulník s nočním viděním a kulometem by bylo naprosto přepychové řešení. Naši politici i generálové však požadovali supersoniky. Mohli jsme mít za naše pohledávky v Rusku současnou nejlepší stíhačku na světě Su-27. Ne to nešlo, musel to být západní letoun a pokud možno nejdražší (pan Nečas horoval pro F-18 za 40 milionů dolarů kus), letoun má 350 kg nátěru proti mořské vodě, přistávací hák a závěs katapultu pro starty z mateřské letadlové lodě - opravdu velmi potřebné vybavení, jo abych nezapomněl, žebřík pro pilota stojí 85 000 USD (je dražší, než stejná váha zlata). K čemu takový krám, inu kdyby se k tomu koupila i mateřská letadlová loď a tu nějak přepravili na Mušovský rybník, pak by se tím mohli plašit přemnožení kormoráni.
Prosím vás plat 30 000 Kč pro pilota motorového rogala za 50 000 Kč by se mohl tehdy zdát někomu zbytečně vysoký. Ovšem plat 80 000 pro pilota letounu za více jak miliardu není zase nic moc s porovnáním ceny toho krámu. Ani pak patřičně vyšší platy generálů a dalšich armádních darmožroutů a o to hlavně jde. Proto musely být zlikvidovány výborné Migy-29 výměnou za bezcenné polské vrtulníky Sokol (bez navigačního zařízení). Ovšem, pokud se muselo vyhazovat sto miliard za supersonika, pak pro středoevropský prostor je ze západních typů ten JAS 37 Gripen tím nejlepším (ona korupce cca 2-5% provizí pro ty, co o tendru rozhodují je v USA tradiční, ve Švédsku je to protizákonné, ale prodávalo se přes britské konsorcium).

Jaké pušky tedy potřebuje naše armáda ? No přece nové ! Vojákům by stačily ty výborné stávající, ale je tu možnost kšeftu za více jak miliardu a něco kápne pro ty co to zařídí. Ano o peníze jde až v první řadě !

L. Koutný