Zakázka století - půl bilionu na nové reaktory ČEZ
nedělní pořad Otázky Václava Moravce otevřel velkou diskuzi na téma dostavby JE Temelín tj. dvou nových reaktorů o výkonech 1000 - 1700 MWe, jednoho o stejném výkonu pro JE Dukovany a dvou pro JE Jaslovské Bohunice. Úroveň debaty byla velmi poplatná informovanosti a znalostem problémů jednotlivých účastníků. Absolutorium si zaslouží ing. Drábová, odpovídající za jadernou bezpečnost, velmi dobrou znalost problému celkem logicky mají zástupci investora ČEZ, kteří připravují podmínky tendru. Bohužel naprosto nejslabší úroveň měl zástupce vlády a také samotný pan Moravec, kteří nemajíce potřebné technické znalosti problematiky se snažili debatu převést do roviny politické.
U podobných tendrů se v první kole předkládají nabídky, které sice splňující podmínky zadání, ale dosti často jsou dost rozdílné v technické úrovni. V druhém kole, pokud se jedná o regulérní soutěž, se pak investor snaží získat nabídky stejné technické úrovně a rozhodujícím kritériem bývá cena.
Jaké lze tedy očekávat nabídky ? Očekává se, že 70% dodávek by mělo být vyrobeno v ČR, je to reálné ?.
Česko-ruské konsorcium bude navazovat na celkem úspěšný projekt s reaktory VVER 1000 MWe, které byly původně navrženy na dvouletou palivovou kampaň a měly pracovat v základní části denního diagramu spotřeby - tedy jet stále na plný výkon bez potřeby nějakého velkého regulačního rozsahu. V době svého vzniku byly velmi moderní a také bezpečné. Ovšem když do projektu technikům z Kurčatova institutu tvrdě zasáhli ekonomové a politici s požadavkem na prodloužení palivové kampaně na tříletou, bylo nutné provést změnu paliva (zvýšit jeho obohacení), což mělo dopad do jaderné fyziky reaktoru se všemi negativními dopady pro bezpečnost (kladný koeficient reaktivity, opakovaná reaktivita při nižších teplotách atd.). Protože řídící systém zůstal původní, neměl potřebnou úroveň a v krajním případě by mohl reagovat na poruchu až za 26 minut, tedy dávno po havárii. V SSSR se přesto v této podobě tyto reaktory spustily a pracují. Po sametové revoluci bylo možné mít oprávněné připomínky k bezpečnosti tohoto reaktoru a bylo rozhodnuto, že na JE Temelín musí dojít k jejímu zásadnímu zvýšení. Původní projekt výrobce reaktoru Škoda se zvýšení počtu regulačních a havarijních tyčí nebylo možné realizovat (na víko reaktoru by se tyto i s potřebným klíčem nevešly). U západních typů tlakovodních reaktorů PWR se problém zpravidla řeší vhodnou úpravou paliva (s vyhořívacími neutronovými jedy). U těžkovodních reaktorů CANDU je sice také kladný koeficient reaktivity (reaktor má tendenci při vyšší teplotě se rozbíhat na vyšší výkon), ale zde je vše vyřešeno velmi rychlým řídícím systémem. Říká se, že Poturčenec je horší Turka. Tak u nás bylo rozhodnuto, že na JETE bude jak nové palivo, tak nový řídící systém. Problém dodavatele nového paliva, machinace s nabídkami a podezření na korupci byly popsány v MF Dnes. Mnohem větší byly problémy s dodavatelem nového řídícího systému Westinghouse, ten si napřed myslel, že veškeré údaje o jaderné zóně reaktoru dostane zadarmo od Rusů, v tom se zklamal, pořádně zaplatit nechtěl a zavinil zdržení spuštění JETE o čtyři roky, aniž by za to byl jakkoliv sankciován. Obvyklá provize amerických firem u podobných zakázek pro toho, kdo o tendru rozhoduje činí 2-5%, takže se nabízí otázka kam se ty miliardy zatoulaly ? Že by ono švýcarské konto ? Dnes je JETE velmi spolehlivá a naprosto bezpečná jaderná elektrárna, lepší, než podobné v Německu.
Lze předpokládat, že celá sekundární část (turbíny, chlazení, generátory, rozvodna atd.) by byly opět dodávkou Škoda, stejně jak tomu bylo na všech našich JE. Problém je reaktor, reaktorová hala Škoda je zařízena na výrobu rektorů VVER 1000, které již hotové, jsou po železnici transportovány do příslušné JE. Právě železniční profil limituje průměr reaktoru, což je u velkých výkonů velmi omezující faktor, přinášející řadu problémů. Západní reaktory velkých výkonů jsou svařovány až na místě stavby z lubů vyrobených ve fabrice a nejsou takto rozměrově omezeny. Havarijní a pomocné systémy primárního okruhu byly vždy dodávkou Královopolské strojírny Brno, která byla druhým největším finálním dodavatelem (hned po koncernu Škoda), dnes v hale vybudované pro dodávky JE s jadernou čistotou, nutnou pro práci s nerezovým materiálem nenajdete nejen žádné vysoce kvalifikované dělníky, ale chybí tam i část strojního vybavení - dozrávají tam banány. Devastace nepostihla jen dělnické profese, odešli i ti nejlepší konstruktéři v rámci akce "Zahušťování blbců", kdo něco uměl, ten již dávno odešel ! Ano, tak v praxi dopadla "restrukturalizace" našeho průmyslu pod vedením soudruha Vladimíra Dlouhého a jeho kamarádů (v případě Královopolské pak gen.řed. Zdeňka Pánka). Velmi podobné změny proběhly ve Vítkovicích a v Elektromontu, ne moc vzdálené také v Sigmě. Je otázkou, kde a zda vůbec se najdou lidé schopní naše dodávky vyrobit. Noví absolventi vysokých škol toho nejsou schopni, chybí jim potřebná praxe, nebudou mít možnost se to od někoho naučit ! Ano, v tom měl ředitel ČEZ naprostou pravdu, dopady dvacetileté neexistence energetické koncepce tohoto státu má katastrofální důsledky. Z pohledu celého národního hospodářství je pak optimální postupná výstavba JE maximálně průběžně a dlouhodobě využívající nejen výrobních a montážních kapacit, ale také lidských zdrojů.
Francouzský dodavatel může úspěšně navázat na reaktory vysokých výkonů vyráběných již před 25 roky. Tyto reaktory mají možnost většího rozsahu regulace výkonu (při vyšším podílu elektrické energie vyrobené z JE je to ve Francii naprostá nutnost - regulace dle denního diagramu spotřeby). Francouzské reaktory také lépe využívají jaderné palivo a tím snižují náklady jak na výrobu, tak na jeho zadní stranu cyklu, což se promítá do nižších provozních nákladů. Je otázkou, zda francouzský dodavatel stavby na klíč bude akceptovat nabídku Škoda na dodávku turbín a generátorů (to tím spíše, že Škodovka turbínu ani generátor o větším výkonu než 1000 MW vůbec nemá).
Americká firma Westinhouse je průkopníkem tlakovodních reaktorů a všichni přední výrobci více, méně vycházeli z její koncepce. Postupem času však původní náskok ztratila a dnes ji již místo na špici vývoje nepatří. Zkušenosti s dodávkou paliva a řídícího systému pro JE Temelín jsou naprosto otřesné z pohledu technika i ekonoma. Mohou však být velmi zajímavé z pohledu šéfa politické strany, která bude o dodavateli rozhodovat.
Geopolitické hledisko a potřeba diverzifikace dodavatelů našich JE, není nic jiného, než bohapustý blábol politika, bez znalosti vlastního problému. Pakliže JE je postavena, celý sekundární okruh je dodávkou výrobců z ČR, pak vlastní dodávky primárního okruhu musely mít dříve zaručenou životnost 30 let ( dnes spíše 45 let), takže onen cizí dodavatel již na vlastní elektrárnu po jejím spuštění prakticky nesáhne. Zbývá pak jen dodávka jaderného paliva a to mohou dodávat stejně dobře Francouzi, Američané, nebo i lépe a laciněji Rusové - viz nové palivo pro JETE.
Diverzifikace dodavatelů však přináší značné problémy jak pro investora, tak i provozovatele. Stačí připomenout, že se musí jednat s více partnery, narůstají problémy s náhradními díly, je třeba větší počet lidí do údržby i pro vlastní provoz, některé funkce nejsou z důvodů bezpečnosti zaměnitelné. Hlavně však je třeba dvojí palivové hospodářství a tím rostou náklady.
Kritériem hodným zvláštní pozornosti by měl být regulační rozsah příslušného nabízeného reaktoru, protože podíl el. energie vyrobené v JE se zásadně zvýší a regulace výkonu v síti bude závažným problémem.
Zástupce ministerstva správně řekl, že energetika není jen výroba elektřiny, ale také zásobování teplem, což současné tlakovodní typy jaderných elektráren nemohou vyřešit. On to vidí řešení ve spalování hnědého uhlí a tím i rozšíření těžby - prolomení současných limitů. Jsou však i jiné možnosti, které mohou vyřešit nejen zásobování teplem, výrobu elektrické energie, ale i diverzifikaci zásobování zemním plynem.
Problémem všech tlakovodních JE zůstává jejich bezpečnostní zóna. Nejbližší velká města jsou vzdálena více jak 30 km a je tak velmi omezená možnost využít nizkopotenciálního tepla pro zásobování obyvatelstva teplem. Termická účinnost těchto JE je velmi nízká (kolem 30%) a největším problémem zůstává zadní strana palivového cyklu s mezisklady vyhořelého paliva a nedořešenými trvalými úložišti.
Tyto problémy nemá vysokoteplotní, plynem chlazený reaktor HTGR. Jeho bezpečnost je cca 100x vyšší, takže může být postaven přímo v průmyslových objektech, nebo na okraji měst, tím umožňuje nejen využití nízkopotenciálního tepla pro vytápění, ale také vysokopotenciálního tepla pro technologické procesy (výroba syntetického zemního plynu, benzínu, metanolu atd.) Tento reaktor pracuje s mnohem vyššími teplotami (až kolem 1100 stupňů C), takže v čistě elektrické produkci by jeho účinnost byla přes 50%. Pokud však je využit pro výrobu synplynu, pak získáme dvě elektrárny, co se jim nekouří z komínu a zemní plyn (ten může být použit pro paroplynovou elektrárnu, nebo plynofikaci, není li příslušná jeho spotřeba, lze jej poslat znovu na reaktor a tam změnit na synplyn (o větší energetické kapacitě) tj. Studený přenos tepla ADAM_EVA. Nesmírnou výhodou pak je bezriziková zadní strana palivového cyklu, bez meziskladů a s jednoduchými, trvalými úložišti.
Zpracoval : Ing. Lubomír Koutný s dvacetiletou praxí při řízení staveb JE