Listopad 2009

P-47

12. listopadu 2009 v 15:46 | Koutný
P-47 Thunderbolt neodolnější stíhací letoun Druhé světové války
Ano, toto se mu nedá upřít, letoun často vydržel velká poškození. Mohutný hvězdicový motor poskytoval dobrou pasivní bezpečnost pilotovi při čelním souboji, dobré pancéřování pak při útoku ze zadu. Osm velkorážných kulometů představovalo obrovskou palebnou sílu. Při doprovodných akcí a včasném zpozorování nepřítele měli piloti P-47 výhodu převýšení a mohli využít větší rychlosti k výhodnému zahájení boje. Po prvním útoku však tuto výhodu zpravidla ztráceli a pak jim již zůstávala jen ona palebná síla, velké zrychlení v klesavém letu a dobré pancéřování. V manévrovém boji to bylo mnohem horší, velké těžkopádné monstrum hůře zatáčelo a pomalu stoupalo. Pilotní manuál jasně říká, před každým bojovým obratem je nutné potlačit, nechat letoun rozběhnout a pak teprve manévrovat !
Ano, americká statistika říká, že piloti P-47 byli úspěšnější, než jejich kolegové na slavných P-51, to zdůraznil i komentátor v úterním pořadu na ČT 1. Tento letoun byl nejvíce využíván na evropském bojišti, nejprve jako doprovodný stíhací letoun, později jako stíhací bombardér u nás spíše známý jako KOTLAŘ, ničící železniční dopravu nepřítele. Onen komentátor však zapomněl říci, jak to bylo s americkým uznáváním počtu sestřelů, to mělo velmi daleko k přísným metodám používaným u RAF, nebo v SSSR. Takže před invazí, když bylo zapotřebí odhadnou skutečnou sílu Luftwaffe došlo k velké rozepři mezi zástupci RAF a USAF. Ano, pokud 50 střelců z deseti B-17 střílí po útočících Fw-190 a jednoho sestřelí, pak alespoň 5 střelců si myslí, že právě on toho fokouše dostal a také to nahlásí. Nakonec americké údaje o sestřelech musely být u stíhačů poděleny dvěma a u střelců z bombardérů čtyřmi, jen tak se dalo dojít k celkem rozumným číslům.
Mimochodem asi vůbec nejlepší poměr vzdušných vítězství k vlastním ztrátám měl námořní stíhací letoun Corsair.
K velmi zajímavému cvičnému souboji došlo mezi P-47 a britským Spitfire a výsledek byl naprosto jednoznačný, těžkopádný P-47 na souboj s lehkým a obratným spitem neměl a ten mu brzy seděl za zadkem, proto udělal to jedinné, co mu zbývalo : silně potlačil a doufal, že spiťákovi díky velkému zrychlení ve střemhlavém letu unikne. Záznamy z fotokulometru však odhalily, že i po tomto manévru měl Spitfire jasně navrch. Ano, Spitfire snesl maximální rychlost ve střemhlavém letu až 1000 km/h, při které by se již P-47 ve vzduchu rozpadl.
Po ukončení války se Američané velmi rychle všech svých P-47 zbavili rozprodáním do Francie, Bolivie a dalších států. Francie měla po válce ve výzbroji britské Spitfre, Tempesty, sovětské Jak-3,
německé Fw-190 a také americké P-47, Bearcaty, P-63 Kingcobry a Corsairy. Poslední čtyři typy také využívala ve válce v Indočíně. Nejlépe se tam osvědčily právě Kingcobry a Corsairy. Corsairy pak byly vůbec nejoblíbenějším typem, který vydržel ve službě až do r. 1960.
Málo známým faktem je skutečnost, že 180 P-47 bylo dodáno do SSSR, kde naprosto chyběl výkonný doprovodný stíhač. Pravdou však je, že není nic známo o jejich skutěčně bojovém nasazení. Sovětské prameny i náš Němeček píšou, že byly použity především pro studijní účely...
Existují však fotky La-11 s nezvykle velkým motorovým krytem, pod kterým asi bylo něco většího než obvyklý Švecovův čtrnáctiválec. Také v roce 1947 nové Tu-4 (kopie, či spíše neplacená licence B-29) měly po čtyřech osmnátiválcích s výkonem přes 2000 h.p. je možné, že tyto motory z počátku byly z kanibalizovaných P-47, později pak kopie z vlastí výroby
Přidat komentář

Zakázka století

12. listopadu 2009 v 15:45 | Koutný
Zakázka století - půl bilionu na nové reaktory ČEZ
nedělní pořad Otázky Václava Moravce otevřel velkou diskuzi na téma dostavby JE Temelín tj. dvou nových reaktorů o výkonech 1000 - 1700 MWe, jednoho o stejném výkonu pro JE Dukovany a dvou pro JE Jaslovské Bohunice. Úroveň debaty byla velmi poplatná informovanosti a znalostem problémů jednotlivých účastníků. Absolutorium si zaslouží ing. Drábová, odpovídající za jadernou bezpečnost, velmi dobrou znalost problému celkem logicky mají zástupci investora ČEZ, kteří připravují podmínky tendru. Bohužel naprosto nejslabší úroveň měl zástupce vlády a také samotný pan Moravec, kteří nemajíce potřebné technické znalosti problematiky se snažili debatu převést do roviny politické.
U podobných tendrů se v první kole předkládají nabídky, které sice splňující podmínky zadání, ale dosti často jsou dost rozdílné v technické úrovni. V druhém kole, pokud se jedná o regulérní soutěž, se pak investor snaží získat nabídky stejné technické úrovně a rozhodujícím kritériem bývá cena.
Jaké lze tedy očekávat nabídky ? Očekává se, že 70% dodávek by mělo být vyrobeno v ČR, je to reálné ?.

Česko-ruské konsorcium bude navazovat na celkem úspěšný projekt s reaktory VVER 1000 MWe, které byly původně navrženy na dvouletou palivovou kampaň a měly pracovat v základní části denního diagramu spotřeby - tedy jet stále na plný výkon bez potřeby nějakého velkého regulačního rozsahu. V době svého vzniku byly velmi moderní a také bezpečné. Ovšem když do projektu technikům z Kurčatova institutu tvrdě zasáhli ekonomové a politici s požadavkem na prodloužení palivové kampaně na tříletou, bylo nutné provést změnu paliva (zvýšit jeho obohacení), což mělo dopad do jaderné fyziky reaktoru se všemi negativními dopady pro bezpečnost (kladný koeficient reaktivity, opakovaná reaktivita při nižších teplotách atd.). Protože řídící systém zůstal původní, neměl potřebnou úroveň a v krajním případě by mohl reagovat na poruchu až za 26 minut, tedy dávno po havárii. V SSSR se přesto v této podobě tyto reaktory spustily a pracují. Po sametové revoluci bylo možné mít oprávněné připomínky k bezpečnosti tohoto reaktoru a bylo rozhodnuto, že na JE Temelín musí dojít k jejímu zásadnímu zvýšení. Původní projekt výrobce reaktoru Škoda se zvýšení počtu regulačních a havarijních tyčí nebylo možné realizovat (na víko reaktoru by se tyto i s potřebným klíčem nevešly). U západních typů tlakovodních reaktorů PWR se problém zpravidla řeší vhodnou úpravou paliva (s vyhořívacími neutronovými jedy). U těžkovodních reaktorů CANDU je sice také kladný koeficient reaktivity (reaktor má tendenci při vyšší teplotě se rozbíhat na vyšší výkon), ale zde je vše vyřešeno velmi rychlým řídícím systémem. Říká se, že Poturčenec je horší Turka. Tak u nás bylo rozhodnuto, že na JETE bude jak nové palivo, tak nový řídící systém. Problém dodavatele nového paliva, machinace s nabídkami a podezření na korupci byly popsány v MF Dnes. Mnohem větší byly problémy s dodavatelem nového řídícího systému Westinghouse, ten si napřed myslel, že veškeré údaje o jaderné zóně reaktoru dostane zadarmo od Rusů, v tom se zklamal, pořádně zaplatit nechtěl a zavinil zdržení spuštění JETE o čtyři roky, aniž by za to byl jakkoliv sankciován. Obvyklá provize amerických firem u podobných zakázek pro toho, kdo o tendru rozhoduje činí 2-5%, takže se nabízí otázka kam se ty miliardy zatoulaly ? Že by ono švýcarské konto ? Dnes je JETE velmi spolehlivá a naprosto bezpečná jaderná elektrárna, lepší, než podobné v Německu.
Lze předpokládat, že celá sekundární část (turbíny, chlazení, generátory, rozvodna atd.) by byly opět dodávkou Škoda, stejně jak tomu bylo na všech našich JE. Problém je reaktor, reaktorová hala Škoda je zařízena na výrobu rektorů VVER 1000, které již hotové, jsou po železnici transportovány do příslušné JE. Právě železniční profil limituje průměr reaktoru, což je u velkých výkonů velmi omezující faktor, přinášející řadu problémů. Západní reaktory velkých výkonů jsou svařovány až na místě stavby z lubů vyrobených ve fabrice a nejsou takto rozměrově omezeny. Havarijní a pomocné systémy primárního okruhu byly vždy dodávkou Královopolské strojírny Brno, která byla druhým největším finálním dodavatelem (hned po koncernu Škoda), dnes v hale vybudované pro dodávky JE s jadernou čistotou, nutnou pro práci s nerezovým materiálem nenajdete nejen žádné vysoce kvalifikované dělníky, ale chybí tam i část strojního vybavení - dozrávají tam banány. Devastace nepostihla jen dělnické profese, odešli i ti nejlepší konstruktéři v rámci akce "Zahušťování blbců", kdo něco uměl, ten již dávno odešel ! Ano, tak v praxi dopadla "restrukturalizace" našeho průmyslu pod vedením soudruha Vladimíra Dlouhého a jeho kamarádů (v případě Královopolské pak gen.řed. Zdeňka Pánka). Velmi podobné změny proběhly ve Vítkovicích a v Elektromontu, ne moc vzdálené také v Sigmě. Je otázkou, kde a zda vůbec se najdou lidé schopní naše dodávky vyrobit. Noví absolventi vysokých škol toho nejsou schopni, chybí jim potřebná praxe, nebudou mít možnost se to od někoho naučit ! Ano, v tom měl ředitel ČEZ naprostou pravdu, dopady dvacetileté neexistence energetické koncepce tohoto státu má katastrofální důsledky. Z pohledu celého národního hospodářství je pak optimální postupná výstavba JE maximálně průběžně a dlouhodobě využívající nejen výrobních a montážních kapacit, ale také lidských zdrojů.

Francouzský dodavatel může úspěšně navázat na reaktory vysokých výkonů vyráběných již před 25 roky. Tyto reaktory mají možnost většího rozsahu regulace výkonu (při vyšším podílu elektrické energie vyrobené z JE je to ve Francii naprostá nutnost - regulace dle denního diagramu spotřeby). Francouzské reaktory také lépe využívají jaderné palivo a tím snižují náklady jak na výrobu, tak na jeho zadní stranu cyklu, což se promítá do nižších provozních nákladů. Je otázkou, zda francouzský dodavatel stavby na klíč bude akceptovat nabídku Škoda na dodávku turbín a generátorů (to tím spíše, že Škodovka turbínu ani generátor o větším výkonu než 1000 MW vůbec nemá).

Americká firma Westinhouse je průkopníkem tlakovodních reaktorů a všichni přední výrobci více, méně vycházeli z její koncepce. Postupem času však původní náskok ztratila a dnes ji již místo na špici vývoje nepatří. Zkušenosti s dodávkou paliva a řídícího systému pro JE Temelín jsou naprosto otřesné z pohledu technika i ekonoma. Mohou však být velmi zajímavé z pohledu šéfa politické strany, která bude o dodavateli rozhodovat.

Geopolitické hledisko a potřeba diverzifikace dodavatelů našich JE, není nic jiného, než bohapustý blábol politika, bez znalosti vlastního problému. Pakliže JE je postavena, celý sekundární okruh je dodávkou výrobců z ČR, pak vlastní dodávky primárního okruhu musely mít dříve zaručenou životnost 30 let ( dnes spíše 45 let), takže onen cizí dodavatel již na vlastní elektrárnu po jejím spuštění prakticky nesáhne. Zbývá pak jen dodávka jaderného paliva a to mohou dodávat stejně dobře Francouzi, Američané, nebo i lépe a laciněji Rusové - viz nové palivo pro JETE.
Diverzifikace dodavatelů však přináší značné problémy jak pro investora, tak i provozovatele. Stačí připomenout, že se musí jednat s více partnery, narůstají problémy s náhradními díly, je třeba větší počet lidí do údržby i pro vlastní provoz, některé funkce nejsou z důvodů bezpečnosti zaměnitelné. Hlavně však je třeba dvojí palivové hospodářství a tím rostou náklady.

Kritériem hodným zvláštní pozornosti by měl být regulační rozsah příslušného nabízeného reaktoru, protože podíl el. energie vyrobené v JE se zásadně zvýší a regulace výkonu v síti bude závažným problémem.

Zástupce ministerstva správně řekl, že energetika není jen výroba elektřiny, ale také zásobování teplem, což současné tlakovodní typy jaderných elektráren nemohou vyřešit. On to vidí řešení ve spalování hnědého uhlí a tím i rozšíření těžby - prolomení současných limitů. Jsou však i jiné možnosti, které mohou vyřešit nejen zásobování teplem, výrobu elektrické energie, ale i diverzifikaci zásobování zemním plynem.

Problémem všech tlakovodních JE zůstává jejich bezpečnostní zóna. Nejbližší velká města jsou vzdálena více jak 30 km a je tak velmi omezená možnost využít nizkopotenciálního tepla pro zásobování obyvatelstva teplem. Termická účinnost těchto JE je velmi nízká (kolem 30%) a největším problémem zůstává zadní strana palivového cyklu s mezisklady vyhořelého paliva a nedořešenými trvalými úložišti.
Tyto problémy nemá vysokoteplotní, plynem chlazený reaktor HTGR. Jeho bezpečnost je cca 100x vyšší, takže může být postaven přímo v průmyslových objektech, nebo na okraji měst, tím umožňuje nejen využití nízkopotenciálního tepla pro vytápění, ale také vysokopotenciálního tepla pro technologické procesy (výroba syntetického zemního plynu, benzínu, metanolu atd.) Tento reaktor pracuje s mnohem vyššími teplotami (až kolem 1100 stupňů C), takže v čistě elektrické produkci by jeho účinnost byla přes 50%. Pokud však je využit pro výrobu synplynu, pak získáme dvě elektrárny, co se jim nekouří z komínu a zemní plyn (ten může být použit pro paroplynovou elektrárnu, nebo plynofikaci, není li příslušná jeho spotřeba, lze jej poslat znovu na reaktor a tam změnit na synplyn (o větší energetické kapacitě) tj. Studený přenos tepla ADAM_EVA. Nesmírnou výhodou pak je bezriziková zadní strana palivového cyklu, bez meziskladů a s jednoduchými, trvalými úložišti.

Zpracoval : Ing. Lubomír Koutný s dvacetiletou praxí při řízení staveb JE
Počet komentářů: 1

DEJA VU

2. listopadu 2009 v 11:49 | Koutný
"DEJA VU", prorocké sny, co na to věda a co církev ?
Bylo mi deset let a strašně jsem toužil mít vlastní kolo. Jednou v noci jsem měl ošklivý sen a hodně jsem křičel ze spaní. Přišla za mnou matka, probudila mne a ptala se proč jsem tak křičel. Po pravdě jsem jí řekl, co se mi zdálo : jedu rychle na kole s kopce do Ivanovic, za zatáčkou u cihelny mi čtyři chlapi se svými koly zatarasili celou silnici, snažím se projet po pravé krajnici, ale padám do příkopu a vyrážím si čelist z pantů tak, že vůbec nemohu mluvit, pouze křičet. Matka mne uklidňuje a říká, že to byl jen hloupý sen, kolo ještě přece nemám, ale otec slíbil, že mi ho koupí.
Asi za šest týdnů můj dědeček dostal zápal plic. Přijel doktor z Ivanovic, předepsal penicilín a ptal se kdo pro něj zajde. Matka řekla, že já. Doktor mi nabídl, že jednu cestu mne sveze, ale nejede hned domů, má ještě pacienta v Medlovicích. Řekl jsem, že děkuji, ale já jsem před týdnem dostal nové kolo, takže bych pro léky mohl na něm zajet. Doktor, prohlásil, že tak to bude lepší, protože dědeček dostane penicilín o nějakou hodinu dříve.
Vzal jsem recept a jel do lékárny v Ivanovicích, za zatáčkou u cihelny jsem uviděl čtyři opilé dělníky z cihelny a ti se svérázně bavili, jako náramný žert mi zatarasili celou cestu, to jsem již věděl jak vše dopadne, ale kolo jelo tak rychle, že nešlo před nimi zastavit. Následoval pád do příkopy, kolo mělo zcela podraženou vidlici do boku, já byl celý podřený, roztrhané šaty a vyraženou čelist z pantů. V lékárně jsem dostal léky, ale lékárník řekl, že musím počkat na doktora, který mi pak vrátil čelist na své místo. Přijel jsem domů a matka se zhrozila jak vypadám, ptala se, co se mi stalo. Po pravdě jsem jí vše řekl a ona nevěřícně kroutila hlavou a pak babičce říkala, že před šesti týdny mne budila, když jsem křičel ze spaní, po probuzení jsem jí říkal co se mi zdálo a ono je to naprosto přesné s tím, co se mi právě stalo. Babička jen krčila rameny. V sobotu přijel domů otec, tomu to bylo také řečeno, ale jeho hlavně zajímal stav kola a co to bylo za chlapy. Jménem jsem znal jen jednoho z Dětkovic, ale nakonec ti ožralové ani nezaplatili opravu kola a já na té podražené vidlici táhnoucí řízení do boku musel dále jezdit.
Případ druhý, jsem pět let ženatý, mám skůtr Manet a jedeme ke známým v NDR. Cestou se stavujeme v Berlíně. Při prohlídce města mi došel film. Manželka - všeho znalá profesorka mi začne nadávat, proč jsem si v Brně nekoupil více filmů. Říkám, že proto, poněvadž zde mají kvalitní filmy ORWO a ty jsou zde lacinější. Kde je teď budeš shánět? Říkám, že to není žádný problém, za rohem v zeleném baráku je drogérie a tam je koupím. Ona na mne, zda jsem již někdy byl v Berlíně, říkám, že nikdy. Jak tedy můžeš vědět, že za rohem je nějaký zelený barák a v něm drogérie ? Klidně, říkám, že se mi to již zdálo a teď jsem si na to vzpomněl. Měla mne za úplného blázna do té doby, než jsme zahnuli za roh a tam v zeleném baráku byla drogérie, kde jsem koupil ony filmy. Byla z toho v šoku a nechtěla věřit, že tam jsem poprvé. Tak jsem jí řekl o mém kole a vyražené čelisti. Uvěřila až jsme dojeli do Švábenic a matka jí vše sama potvrdila.
Pak jsem se na toto téma bavil s jednou známou doktorkou. Místo nějakého vysvětlení mi tato dáma doporučila, abych to nikde více neříkal, pokud nechci skončit zavřený na psychiatrii. Podle "Světového vědeckého názoru jsou naše sny jen obrazem prožité reality, proto žádné prorocké sny nemůžou existovat" Ano, byl hluboký komunismus a nehodilo se to do krámu.
Podobné případy se mi stávaly poměrně dost často. Jedu v elektrice, vidím tam kolegu z KSB a již dopředu vím, že bude osloven cizím člověkem a co on mu odpoví anglicky, i když ten ještě nepromluvil.
Na JE Temelín se rozhoduje, kdo bude dodavatelem technologie linky na zpracování radioaktivního odpadu. Celkem logicky zakázku dostává KSB, která tuto také úspěšně dodávala na JE Jaslovské Bohunice i JE Dukovany, ovšem jako pilotní jednotky - provozně neodzkoušené linky, které však perfektně fungovaly. Ještě tentýž den přijíždí do KSB zástupci francouzské firmy COGEMA a nabízí společné konsorcium, protože oni jsou nositeli technologie a pro MAAE nám zajistí potřebné razítko. Náš ředitel sice mluví perfektně francouzsky, ale ostatní naši lidé ne. Proto říká, všichni tady mluvíme anglicky a v angličtině je i návrh kontraktu, který kolegové z COGEMy přinesli, takže jej nyní projednáme. Jednání šlo poměrně hladce až k bodům týkajícím se financí a odpovědnosti za škody. Tam byla jedna věta, které jsme nerozuměli a Francouzi řekli, že jí také nerozumí ať ji tedy vyškrtneme. Moje angličtina nebyla sice valná, ale nějak osvícen jsem řekl, že to nejde, napřed se musí zjistit, co to znamená. Můj kolega se ptá proč a já mu potichu říkám : RUKOU SPOLEČNOU A NEROZDÍLNOU. On na mně civí a nakonec se rozhodlo, že tento problém se dořeší za týden. Mezitím jsme měli tři dny intenzivní angličtiny ve školícím středisku na Hudcové. Po skončení školení předkládám profesorce onu anglickou větu a ptám se, co to znamená. Ona říká, že neví, prý je to nějaká právnická speciální formule, ale zkusí to zjistit. Po půl hodině přichází, podává ten lístek a tam je napsáno : RUKOU SPOLEČNOU A NEROZDÍLNOU. Když to pak říkám na jednání, tak všichni říkají, že je to moc důležité a musí to tam zůstat. Kolega se ptá, jak to, že jsem to věděl již před týdnem? Říkám, ono se mi to nějaký čas před tím zdálo.On pak kroutí nevěřícně hlavou.
V roce 1991 jsme jeli na závody v Belgii, jeli ale nedojeli, protože před Rokycanami do nás zezadu naboural nějaký chlápek, co v přívěsu vezl jeden a půl tuny těžký kotel a svou starou škodovku neubrzdil. Moje Š 120 byla najednou o půl metru kratší, kolega měl rozražené obočí, já podvrtnutou krční páteř a otřes mozku - později chirurg řekl, že jsem měl štěstí, že přestože jsme stáli, tak já stál na brzdě, jinak bych to nepřežil. Zhmoždění mozku si vyžádalo šest týdnů léčby, delší dobu pak byly časté migrény atd. Po tomto úrazu již žádné podobné prorocké sny u mne nebyly. Když jsem se o tom bavil s oním ošetřujícím lékařem tak on řekl DEJA VU, ptal jsem se, co to znamená a on řekl, že je jen chirurg, více snad řekne neurolog, nebo psychiatr.
Když jsem začínal vést letecko-modelářský kroužek u Salesiánů, tak ředitelem Byl páter Martin, mladý příjemný a velmi vzdělaný kněz, který všeobecně budil velkou důvěru. Jednou jsem se ho ptal na jeho názor na ony mé sny. Zamyslel se a pak docela prostě řekl, že on neví. Považoval jsem to za poctivé. Jeho nástupce později na stejnou otázku odpověděl : Bůh je milosrdný, považujte to za dar. Zdá se tedy, že ani věda, ani církev na tuto otázku odpověď nezná, možná to umí jen černá magie na ostrovech v Karibiku.
Přidat komentář

Kam tečou miliardy-naprosto zbytečně a ke škodě

2. listopadu 2009 v 11:46 | Koutný
Kam tečou chybějící miliardy ?
Nejvyšší kontrolní úřad prý bude konečně kontrolovat činnost Generálního ředitelství silnic a dálnic.
V médiích jsme mohli slyšet a vidět, jak třicetiletý ředitel této organizace pořádá okázalou oslavu svých narozenin, která stála tři čtvrtě milionu. Mezi účastniky této oslavy byli hlavně zástupci subdodavatelských stavebních firem, kterým tento ředitel přiděluje tučné zakázky. Někteří znich se také podíleli na úhradě celé akce. Příslušný ministr dopravy prohlásil, že je to v pořádku, žádná korupce ani střet zájmů. Oslavenec prý je členem ČSSD a ani vedení této partaje v tom prý nevidí žádný problém !!!
České dálnice jsou nejdražší v Evropě. Generálního ředitelství silnic a dálnic společně s pražským primátorem Bémem prosazovali předražený a životní prostředí ničící obchvat Suchdolu za 21 miliard oproti bezproblemové variantě za pouhých 11 miliard. Primátor Bém vyhrožoval, že pokud radnice v Suchdole nepřistoupí na onu předraženou variantu, tak Suchdol v příštích letech nedostane od Prahy ani korunu na dotacích. Naštěstí někdo ze Suchdolu má dobré známé v ČT a ta odvysílala o této stavbě pořad v Černých ovcích. Celý národ tak mohl vidět mafiánské jednání a do očí bijící korupci zůčastněných. Následný soud pak již nemohl ignorovat názor celého národa a rozhodl ve prospěch obyvatel Suchdola, rozumu a pravdy. Ovšem provize od stavaře pro vedení pražského magistrátu budou tím pádem výrazně menší a to si bude primátor dobře pamatovat...
Takové štěstí bohužel nemají občané bydlící v Brně-Žabovřeskách. Brněnská televize podává lživé informace, tak, jak jim je nadiktoval ředitel silnic a dálnic. Tamní Generální ředitelství silnic a dálnic společně s brněnským magistrátem prosadilo zoufalý projekt VMO Dobrovského tunely a křižovatka Žabovřeská/Hradecká, naprosto zbytečně zatahující veškerou tranzitní dopravu do obytné zóny sídliště. Z projektu je jasné, že nebudou dodrženy zákonné normy ochrany životního prostředí. Hladina hluku přesáhne úroveň všech povolených vyjímek. Ovšem stavař zde zbytečně uloží tisíce tun betonu a postaví hrozné třípodlažní monstrum za 11 miliard. Při tom i šéf stavebního odboru Krajského úřadu mi soukromě řekl, že celá stavba je technický nesmysl. Elegantním řešením by byly dlouhé vodorovné tunely ze spodních Žabovřesk přímo do Králova Pole na Svitavskou magistrálu. Nebylo by třeba žádné nové monstrózní křižovatky, nebylo by poškozováno životní prostředí ani by nebyla narušena statika rodiných domů v Králově Poli, protože tunely by byly mnohem hlouběji pod zemí. Celá stavba by byla lacinější !
Na můj dotaz, jak je možné, že tedy zrovna on dal souhlas se stavebním povolením podle toho nesmyslného projektu mi on jasně odpověděl : "Ty nevíš, kdo je autorem projektu ? No přece ministr dopravy ing. Šimonovský a proti němu se nikdo tady neodváží vystoupit !"
To je jen jedna polovina celé pravdy. Ta druhá pak vysvětlí proč se tak stále děje :
1.Výše odměny projektanta stavby je úměrná celkovým stavebním nákladům, proto se projektuje co možná nejdražší varianta !
  1. U každé větší stavby v Brně musel dodavatel stavby za tuto zakázku zaplatit na ruku jistému představiteli v Brně vládnoucí ODS 1,5 % z celkového objemu stavby (TV Nova toto zdokumentovala a na záběru tuto cifru onen funkcionář dvakrát zopakoval a neopoměl zdůraznit, že to platí pro všechny zakázky). Tato fakta byla také hlavními argumenty v marném předvolebním klání exsenátora Zlatušky. Z 11 miliard naší staby to tedy dělá 160 milionů Kč, tedy částka, která by stačila na zkorumpování nejen příslušných zastupitelů za ODS, ale i z jiných partají celého politického spektra. Tomu také pak odpovídal průběh schvalování stavebního povolení zastupiteli ÚMČ Žabovřesky. Jistý pracovník od velké stavební firmy mi potvrdil, že těch 1,5 % je naprosto legální částka se kterou všichni počítají, nicméně, když jde o velký kšeft, tak jdou bokem ještě mnohem větší peníze o kterých se veřejně nikdy nemluví.
  2. Moc rád bych věděl jak se postupuje při zadávání zakázek na magistrátu v Brně nyní, kdy tam vládne ČSSD.
Takže rozežeňte mafiány na Generálnm ředitelství silnic a dálnic, změňte způsob placení projektantů a budete mít nejen ušetřeny desítky miliard ročně, budou lacinější dálnice, nebudou prosazovány nesmyslné projekty a hlavně nebudou tolik korumpováni politici na všech úrovních. Budete se však muset smířit s tím, že z toho nebudou černé fondy pro pokladny partají, jejichž politici o zakázkách rozhodují.

Přidat komentář