Březen 2009

Konec zimy na Vysočině

25. března 2009 v 15:18 | Koutný

Konec zimy na Vysočině
po několika teplejších týdnech, kdy většina sněhu roztála, se ochladilo a ve vyšších polohách zase padal sníh. Server Lyžařské Novoměstsko na to nijak nereagoval a stále tam byla stará informace o sněhu : Nové Město 0, Fryšava nesouvislá pokrývka. Nicméně aktuální záběry kamer ve čtvrtek na Josefa ukazovaly, že na Třech Studních je zcela bílo a ve Sněžném je cca 5 cm nového sněhu. Takže v pátek, poslední to zimní den jsem vzal nové běžky a v 7 hodin ráno vyrazil vlakem na Nové Město. Tam na nádraží byl sotva znatelný poprašek, jinak holá zem. Nasedl jsem tedy do autobusu na Rokytno a byl mile překvapen, že řidič tentokrát v souladu s přepravním řádem nevyžaduje příplatek za lyže.
U hotelu na Rokytně jsem nasadil běžky a byl potěšen výbornou kvalitou sněhu : na starém pevném firnu bylo asi 5 cm nového prašanu, ono to nelepilo, ani nepodkluzovalo a sníh byl rychlý. Bohužel po půl kilometru směrem ke Studnici na oraništi vyčuhovaly hroudy a tak následoval obrat doleva, kde bylo plno sněhu až k lesu a kolem lesa v perfektním souvislém sněhu směrem na Sýkovec, na největším svahu vlevo však byl na strništi jeteliště jen prašan, ale jízda stála za to - paráda ! Pak jsem přijel k hotelu Vysočina a říkal jsem si, že zajedu do Sleného kolem rybníka Sýkovec. V lese bylo málo sněhu a tak jsem jel kousek po jeho kraji. Pak jsem hůlkou zkusil pevnost ledu při břehu a zdálo se mi ti dobré. Pojedu tedy přímo přes rybník. Neujel jsem ani 10 m, když se ozval praskot a já věděl, že je zle. Zastavit a couvat by bylo špatné, jistá šance byla plynule zatočit ke břehu. Bohužel ani to mi moc nepomohlo. Najednou jsem byl po pás ve vodě. Zkouším couvat a vylézt pozpátku na lyžích, ale ty se zamotávají do rostlin na dně a nejde to. musím odepnout lyže, vyhodit je na břeh a rychle vylézt ven. Kalhoty s oteplovací vrstvou jsou plné vody, stejně jako i boty a rukavice. Ty kalhoty snad nyní váží 20 kg, guma v pase je neudrží a padají pod kolena. Snažím se je trochu vyždímat, stejně jako i rukavice, moc to nejde. Jednou rukou držím lyže s hůlkami, druhou kalhoty a utíkám směrem k hotelu, abych se tam usušil, jinak z toho bude zápal plic. Hotel u Loudů je zamčený a na dveřích cedule, že otevírají až 1.4.2009. To je v posledních letech na celé Vysočině normální stav. Naštěstí u parkoviště vidím ceduli penzión 50m. Zvoním u branky, nikdo se neozývá, je otevřená, jdu dále a klepu na dveře, zamčeno, klid. Zkouším to tedy v domku přes dvorek a tamní rodině vysvětluji, co se mi stalo, jsem pozván dovnitř v koupelně ždímám kalhoty, rukavice, ponožky, tričko a košili. Mezitím je zapálen krb a u něj se pak vše suší. Do promáčených bot cpu noviny. Je mi nabídnut vřelý čaj s rumem, půjčeny kalhoty a mikina. Po hodině jsou tričko i košile suché, kalhoty sice trochu vlhké, ale to by chtělo moc času. Moc děkuji a ptám se, co jsem dlužný, jakékoliv placení odmítají a navíc je mi nabízeno, že mne manžel odveze do Nového Města k vlaku. Děkuji, ale to nemohu přijmout, navíc v takovém stavu již klidně mohu jet na lyžích bez problémů.
Lesem si to šlapu směrem ke Sklenému a pak na Vlachovice a sjíždím ke Ski hotelu. Spodní část je již hodně bez sněhu, proto jedu vlevo za lesem a tam je krásný sníh. U Ski hotelu jsou tratě právě upravovány, mimo ledovou, fantasticky rychlou stopu je zde 5 m široký perfektní pruh pro bruslení, zkrátka paráda. Dám si kolečko a pak sundávám běžky těsně pod Harusákem. Nebýt nechtěné koupele v málo zamrzlém Sýkovci, pak by to byla nejlepší moje lyžovačka na Vysočině za celou letošní zimu ( když bylo dost sněhu, tak jsem tři týdny jezdil kolem Brna na Útěchově a Vranově).
O půl druhé docházím na zastávku, čtu, že hospoda je otevřená až o půl třetí. Naštěstí z druhé strany je odemčeno a vedoucí již přišel. Na jiídlo prý zatím nic nemá, nakonec dostávám grog, hranolky s tatarkou a pivo. Cestou ve vlaku zouvám mokré boty a hřeji nohy na topení. Boty ponožky a kalhoty se sušily ještě druhý den. Boty Elanky asi dosloužily, voda rozleptala impregnaci jazyka a vzadu se loupá teňoučká vrstva tenkého plastu, či gumy...
Vysočina je regionem neobyčejně hodných lidí, minima pracovních příležitostí a se spoustou lenochů ve službách, které by měly přilákat turisty. Situace v pohostinstvích je tam rok od roku horší. Zlatá lyže jednou za rok a sjezdovka na Harusáku to nezachrání. Za celý den jsem potkal jediného běžkaře za což vděčíme oné pochybné propagaci na veb. stránkách. Ono by stačilo napsat, dole v Novém Městě sníh sice není, ale na tratích Zlaté lyže si můžete krásně zalyžovat, tratě jsou udržované. Těm co rádi jezdí v terénu lze doporučit tratě od Rokytna, přes Medlov, Fryšavu, Tři Studně, Sklené, Vlachovice až ke Ski hotelu. Nahoře je krásný rychlý prašan. To by ovšem někdo musel ony stránky opravdu aktualizovat podle momentálního stavu sněhu a ne jen to jednou za čas odflinknout (jen na víkend a to ještě ne každý). Kdyby ty stránky byly pořádně vedeny, pak kolem Vlachovic byla jistě nějaká ta stovky běžkařů i o všedních dnech a v místní hospodě by se jim vyplatilo vařit. Snad by také vedoucímu na zastávce došlo, že je třeba posunout otevírací dobu alespoň na 13 hod.

P.S. S potěšením zjišťuji, že dnes 25.3. jsou stránky opravdu aktualizovány i pokud jde o nový sníh a moc za to děkuji - zítra vyrážím na běžky.

L. Koutný


    Nejen o Mirage

    11. března 2009 v 14:36 | Koutný
    Počátkem šedesátých let se v Československu začínalo s organizovaným raketovým modelářstvím.
    Byl jsem jedním z těch členů LMK Brno 1, kteří dostali nízkotlaký motorek S-2, aby na něj postavili model, se kterým se zúčastní Prvního mistrovství ČSR v raketovém modelářství, kteé se konalo v Brně na Slatině. Podivné logice té doby odpovídalo i to, že Luboš Kočí, který mororky přiděloval nikomu nedal náplně, aby si je konstruktéři mohli před soutěží vyzkoušet. Takže jsem ani neznal startovní váhu připraveného motoru. Proto celá koncepce modelu byla - velké házedlo, motor téměř v těžišti (jako nutné zlo). Celobalzové házedlo z prkének balzy i s nefunkčním motorem při správném hození létalo asi 30 s. což bylo nakonec více než výkony některých soutěžících s fungujícím motorem. Náplně jsme my Brňáci dostali těsně před prvním letem, zatím co hoši z Prahy měli pěkně natrénováno. Vyhrál Ota Šaffek, moje maličkost byla až jako druhý v pořadí... Proč to všechno píšu, když se má jednat o velká Mirage ?
    Na té soutěži byla také velká parta vojáků z VAAZ Brno, vedená jejich velitelem docentem Růžičkou. Hoši měli poněkud horší modely, ale motory byly doplněny o Lavalovu trysku, která měla zvyšovat tah motoru, ve skutečnosti však hlavně snižovala výkonnost svou velkou hmotností.
    Raketové modelářství bylo na rozcestí :
    První větev, to bylo soutěžení s malými polomaketami a účelovými modely poháněnými nízkotlakými motorky řady S-1 až S-4, bylo to laciné a hezké nenáročné polétání.
    Druhou větví bylo soutěžení s modely raket různých kategorií, poháněných seriově vyráběnými motorky z Dubnice. V těchto kategoriích mělo Československo mnoho mistrů světa. Tyto dvě větve byly pod ochranou Svazarmu.
    Třetí větví byl vývoj a stavba větších modelů raket s motory vlastní konstrukce. Tato větev byla zcela mimo Svazarm, a byla trpěna jen proto, že se jí věnovali především právě vojáci z VAAZ, vedení docentem Růžičkou. Velikost, dostup a dolet těchto raket se stále zvětšovaly a začaly být problémy, kde s nimi létat, aby nebyla ohrožena bezpečnost lidí v okolí. Nějaký čas to byly prostory vojenského prostoru Kozina za Vyškovem, později již ani ten svými rozměry nestačil. V té době však část kantorů z VAAZ šla učit na vojenskou školu do Egypta. A tam se také sešli docent Růžička s ing. Krumbachem. Jednou ráno oba sedí v baráku před prahem letiště v Alexandrii a Růžička Krumbachovi vykládá jak to bylo s tím jeho břichem - cituji :
    "Tak jsem konečně měl možnost postavit a dokonce i bez problémů vyzkoušet tu svoji dvoustupňovku. Ona to byla dost velká kráva a na první stupeň posadit a sestykovat ten druhý nešlo jen tak ze země. Mimo raketu, odpalovací a sledovací zařízení jsme do té pouště museli vzít i dvoják žebřík. Abdul stojí na tom žebříku a stále ne a ne to tam pořádně posadit a sestykovat, já byl u odpalovacího zařízení a říkal mu co má dělat, ale ten vůl to stále ne a ne udělat. Tak jsem se naštval a říkám ať sleze, že si to vyměníme. Vlezu na žebřík hned napoprve to tam pořádně posadím, sestykování sedlo perfektně a říkám, je to tam a můžeme letět. Ještě se držím rakety, když ten vůl to odpálil, stabilizátor prvního stupně mě škrábl přes břícho a já vidím jak mi vypadly střeva přes opasek, pak již nic. Do špitálu za mnou přišel jejich ministr národní obrany a přál mi rychlé uzdravení, ale ono to tam v tom jejich bordelu stále hnisalo, víš museli mi tam dát drén..."
    V tom se ozval hluk proudových motorů a v zápětí výbuchy. Něco se děje, musíme ven, ale Růžička mi stále vykládá jak to hnisalo a ven se mu nechce. Přiběhl voják a říká : jsou tady Mirage a bombardují naše letadla na ranveji. Říkám, jdem se na to podívat asi uvidíme Mirge naposledy v životě. Růžička však stále žvatlá, jak mu to hnisalo, ale když přiběhne další Arab a křičí, že naši vystřelili po Židech raketu, tak hned ožije a ptá se jaké byl barvy kouř, voják říká, že hnědé. Tak to asi byla D1, jdeme se pdívat. A bylo na co. Mirage si tam nad letištěm létaly jako na leteckém dnu. Nálety byly prováděny zásadně vždy v kolmém směru na ten předchozí, takže hlavně protiletadlových kanonů se musely přetáčet o 90 stupňů, což ztěžovalo jejich správné zaměření. Naprosto šokující však byla přesnost zásahů bomb na letouny na stojánce. Všechny bomby zasáhly trupy asi v polovině délky (až později bylo zveřejněno, že bomby byly s raketovým motorem řízeny na odpovídající NRZ stojících letounů). Perfektně odvedená práce od profesionálů. Nakonec Rusové postavili na Suezském kanále baterie protiletadlových děl a raket, takže Izraelci tudy nemohli létat a museli přes moře, čímž se jim prodloužila trasa až za hranici doletu. Problém však vyřešili nasazením Vautourů, které pro úsporu paliva letěly většinu cesty jen na jeden motor !!!
    Konečně se Egypťané probudili a začali nasazovat zbytky letectva, které jim po Izraelských náletech zůstaly. Kupodivu největší úspěchy neměly dvoumachové Migy-21, které arabští piloti ještě pořádně nezvládali, ani starší Migy-19, či 17, ale staré dobré cvičné Delfíny L-29, které byly jako nozové řešení nasazeny proti tankům, kde se překvapivě dobře uplatnily. Ano to byla letadla na kterých se pilotí naučili pořádně létat při kurzech v Československu a na kterých si rádi zalétali i doma.
    Naši kantoři byli posílání zpět domů a egyptští piloti se s nimi loučili "Sir vzpomeňte si na mne tam u vás doma, my tady jdeme do války ve které buď zvítězíme, nebo padneme!" Po roce přijela nová várka egyptských pilotů do Brna, Krumbach se jich ptal na jména oněch pilotů, se kterými se loučil při odletu. Yes, Sir všichni vás pozdravují....

    Tato zima budiž pochválena

    4. března 2009 v 15:28 | Koutný

    Běžkařské okolí Brna - tato zima budižpochválena !
    Poslední dvě zimy v Brně nestály za nic. Předpovědi na tu letošní byly dost rozporuplné. Podle malého počtu slupek na cibuli měla být velmi mírná (kdo ví odkud ji však dovezli), naopak místní myslivci tvrdili, že zvěř má velké zásoby tuku a proto by měla být pořádná zima s velkým množstvím sněhu a měli pravdu. Začátek zimy tomu moc nenasvědčoval. První sníh vydržel asi týden sotva člověk vytáhl běžky KAMEŇAČKY, provětral je v okolí Útěchova, odřel o vyčnívající šutry a bylo po všem. Ani na Vysočině to nebylo o moc lepší.
    Zato druhý únorový týden zařídil pořádnou zimu a ta trvala téměř tři týdny. V úterý odpoledne napadlo prvních 10 cm prašanu, hned jsem musel vyzkoušet úpravu skluznice nových běžek SKOL. Po umytí nitroředidlem již mazání drželo a na prašanu se chovaly rozumně. Další dny ještěpřipadly další centimetry a tak zatím co v Brně městě byla břečka, tak v okolí byla konečně pořádná zima. Asi nejlepší podmínky byly v okolí Útěchova, Vranova a Ořešína, kde bylo asi čtvrt metru kvalitního sněhu. Městská doprava vás doveze o 250 m nad úroveň Brna do Útěchova, vyberete si jednu ze tří tratí do Vranova: ve všední den to může být po levé straně od silnice a bude tam pěkná stopa s výstupem a hezkým sjezdem z nejvyššího budu cesty, dojedete ažk poutnímu kostelu - mistrovskému dílu Santiniho, někdo si prohlédne kostel s pěknými jesličkami, jiný zamíří na oběd do hospody u Klímů, nebo o kousek dolů do Hospody pod kostelem (u hasičů). V obou můžete dostat slušné meny za rozumnou cenu. V neděli je však jinak dobrá stopa rozšlapaná pěšáky mířícími do kostela, proto doporučuji trať buď hned v pravo od silnice z lyžařského stadiónu poblíž silnice a kolem vranovského hřbitova, nebo delší, ale neporušenou stopou po značce ( my jí říkáme Budková), která se točí nad adamovským údolím. Před Vranovem se můžeme rozhodnout, zda zamíříme také hned do hospody, nebo přidáme asi 5 km po Machatkové lesní cestě kolem Vranova, ta letos nebyla shrábnuta, ani posypána štěrkem - paráda.
    Druhou možností je pěšky vylézt asi 200 m po silnici nahoru ke školce, nasadit běžky a jet kolem hájenky doleva a sjet dolů na severní stranu Vranova, je-li rychlejší sníh, pak každá ze tří tras sjezdu je mírně adrenalinová, nejvíce asi ta první korytem úvozu. Pokračujeme kolem motokrosové trati, kolmo na silnici do Šebrova, dále směrem na Babí lom buď po cestě kolem křivé borovice připomínající přerostlou bonsai, nebo lépe vlevo kolem svažité louky po cyklistické značce do lesa. Čeká zde na vás hned několik krásných tras. První odbočka doleva označená cyklistickou značkou se dá sjet bez rizika jen pokud je více jak 20 cm čerstvého sněhu, končí kousek před Babydolským rozcestím Vranov- Ořešín- Lelekovice a lze ji doporučit pouze těm, kdo vyhledávají adrenalinové trasy. Je možné pokračovat do Lelekovic a údolím Ponávky aždo Králova Pole. Zásadně však varuji před jídlem v hospodě Na Ponavě- tak otřesné šlichty hned tak někdo nespolyká !!!
    Většině ostatních lze doporučit hned druhou značenou odbočku doleva. Budete velice potěšeni krásnou trasou s mírnými sjezdy a rovinkami v délce 2, nebo 3 km (podle toho, kdy odbočíte po stopě doprava. Zvolíte-li tu delší, pak dojedete na lesní cestu vedoucí vlevo do Lelekovic, její spodní část je však o hubu a končí u konečné smyčky autobusu, proto drtivá většina normálních lidí odbočí v pravo a pokračuje v trase asi 3 km směrem na Babí lom, přijedete těsně před vrcholem lesní cesty Leklekovice - Šebrov, zatím, co do Lelekovic je tato často posypaná štěrkem, na Šebrov je sníh neposkvrněný. Na vrcholu můžete odbočit doprava, jedete kolem lesní školky, bazénu a nazpět do Vranova, to je již opravdu ten správný čas na dobrý oběd u Klímů v neděli doporučuji Flamendr s bramboráčky.
    Cestu zpátky do Útěchova je možno zvolit jako obrácený směr již popsaných tras. Doporučuji dvě základní varianty : ta první vede pěšky kolem kostela nahoru, nasadíme běžky a v polovině cesty ještě před vrcholem odbočíme v pravo po Babydolské cestě, pokud je dost sněhu, pak je to parádní trasa se čtyřmi hezkými sjezdy (je-li málo sněhu, pak serpentýnová střední část může být v délce cca 100m téměř holá), dojedeme k rybníku, přejdeme po hrázi a čeká nás asi 400m stoupání a pak hezké 2 km mírně z kopce až do sedla silnice mezi Ořešínem a Jehnicemi. Tam buď sedneme na autobus, nebo pokračujeme dál k ořešínskému kluzišti a od něj po Rakovecké cestě až do Mokré hory. Mate za sebou kolem 20 km příjemné jízdy a nijak moc to necítíte v nohách, protože to většinou bylo mírně z kopce, nebo po rovině. Druhá trasa vede přes vrchol hezky dolů do Útěchova, těsně před ním odbočíte po značce (na Soběšice) mírným sjezdem kolem zahrádek a krátkým výstupem na cestu Útěchov-Ořešín, následuje mírný sjezd a můžete dále po značce odbočit vlevo ažk Jelínkovi, tam odbočit doprava, následuje série hezkých sjezdů až na Rakoveckou cestu, kolem kluziště až do Mokré Hory. Třetí možností je pokračovat na Ořešín, po pořádném sjezdu před ohradou s koníčky odbočit doleva najet na Rakoveckou lesní cestu, jet kolem Pindalisovy studánky opět až do Mokré Hory.
    Je-li opravdu honě sněhu, pak není problém vystoupit z autobusu U Buku a jet na běžkách do Bílovic buď se trochu vrátit k závoře a zahájit trasu jízdou z hezkého kopce lesní cesty kolem retenční nádrže a dojet až k Obecní hospodě, kde ve všední den mívají velký výběr velmi dobrých menu za rozumné ceny. Nebo je možné volit horní lesní cestu, která vede téměř po rovině a končí nahoře nad Bílovicemi. Do Bílovic z Útěchova lze na běžkách jet ještě třetí, delší trasou podél cesty do Adamova až na palouk s odbočkou lesní cesty za závorou. Máte-li štěstí a napadlo hodně sněhu, který lesáci ještě nestačili shrábnout, ani posypat, pak neváhejte a jeďte dál za závorou, napřed je to téměř rovinka, pak přijdou mírné sjezdy v esíčkách, následuje rovný sjezd asi půl kilometru a rozcestí - v pravo do kopce na Útěchov, doleva z kopce asi 2 km ažk tunýlku pod tratí mezi Adamovem a Bílovicemi, odbočíme v pravo po cestě mezi řekou a tratí cca 2 km do Bílovic, v Obecní hospodě se najíme, nabereme nové síly a můžeme pokračovat podél Svitavy aždo Obřan.
    Pokud před oním paloukem se závorou odbočíme doleva přes cestu, pak můžeme jet po krásné lesní pěšině až do Adamova ke hřbitovu, je-li dost sněhu pak kolem Adamova, u čističky doprava po lesní cestě až do Babic a pokračovat do Bílovic a Brna.
    Samozřejmě, že letos bylo možné také jezdit v okolí Velké ceny, Přehrady, Kohoutovic a Medlánek, přes Babu až ke Kuřimi. Tyto hezké trasy však postrádají výhodu oněch 250 m výšky nad Brnem, do které vás na Útěchově vyveze městská doprava.
    Celkem rád jsem jezdil na Vysočinu, ale pokud je sníh i zde v Brně, pak jsou to zbytečně ztracené 4 hodiny času ve vlaku, jízdenka není zrovna zadarmo a cenové relace za oběd jsou nesrovnatelné. Za ušetřené peníze místo jízdenky na vlak mám zde dobrý oběd.
    Proto nezbývá, nežpoděkovat Svatému Petrovi za letošní příděl sněhu.
    Určitým překvapením může být, že na běžkách v okolí Brna, především na Útěchově, uvidíte hlavně starší generaci. Že ve všední dne převažují důchodci, to celkem jasné, oni nemusí do práce ani do školy. Ovšem ani o víkendech zde není převaha mládeže, poslední týden února bych to pochopil : byly jarní prázdniny a většina rodin se školní mládeží byla celý týden na horách na sjezdovkách. Kde byla ta mládež ostatní víkendy? No přece u počítačů - vidím to u vlastní vnučky! Takže opravdu masová účast mladých běžkařů byla jen v době velkých mrazů na ploše přehrady - tam jich bylo několik tisíc současně - jako na Václaváku...


    L. Koutný