Leden 2009

Koncepce

26. ledna 2009 v 15:34 | Koutný
Koncepce energetiky ČR

Nedávno se diváci televize dozvěděli, že mimo "Pačesovu studii koncepce energetiky" bude ustavena komise, která bude řešit Energetickou koncepci ČR. Vůbec asi první jméno, které se v této souvislosti jako člena komise objevilo, byl ing. Vladimír Dlouhý, bývalý ministr průmyslu a obchodu (již v první polistopadové vládě zastupující komunisty - před tím předseda KSČ na Prognostickém ústavě).

Na začátku devadesátých let se v Paláci kultury konalo zasedání Československého jaderného fóra. Hlavním bodem programu byl rozvoj jaderné energetiky v příštím období a za nových podmínek v tržním hospodářství. Výstavba nových kapacit v energetice a jaderných elektráren především je nejen velmi investičně nákladnou, ale i dlouhodobou záležitostí. Od úvodního projektu a zahájení výstavby do uvedení do provozu zpravidla uplyne 15 let. Proto jakékoliv plánování v této oblasti je zcela závislé na Energetické koncepci státu.
Hlavní přednášku na toto téma měl ing. Jícha (dřívější investiční ředitel ČEZ a v té době již ředitel odboru energetiky na Dlouhého ministerstvu průmyslu). Ten nejprve velmi dobře přednesl možnosti rozvoje celého národního hospodářství v příštích deseti letech a zdůraznil, že toto je závislé především na tom, zda se podaří zajistit potřebné dodávky ropy z Ruska. Tomu pak také odpovídaly dvě reálné varianty které podrobně popsal. Ta první katastrofická uvažovala s výpadkem dodávek ropy a následným poklesem národního produktu na cca 60% úrovně r. 1988. Druhá optimistická uvažovala, že dodávky budou dodrženy dle platných smluv a dnes lze říci, že velmi dobře předpověděla celkový vývoj.
Pak následovaly dotazy na Novou energetickou koncepci. Jícha potvrdil, že byl Dlouhým pověřen tuto zpracovat, což také poměrně rychle díky své předchozí praxi na ČEZ učinil a mimistrovi Dlouhému předal. Ten mu ji však vrátil s tím, že ji můsí předělat. Jícha tedy vše aktualizoval a neprodleně Dlouhému znovu předal. Situace se opakovala : musíš to celé předělat, takto to nemůže být, aniž by bylo řečeno, co mu konkrétně vadí. Následovala nová aktualizace a konzultace s odborníky, nicméně v základě to zůstalo stejné, protože odborníci považovali toto za správné. Jícha tedy předkládal již třetí variantu Energetické koncepce svému ministrovi Dlouhému, ten si ji ani zběžně nepřečetl, pouze zalistoval a prohlásil, že je to špatné a musí se to předělat. Jícha se naštval a zeptal se, co mu na té koncepci vadí a jak si ji vlastně představuje. Naštvaný pan ministr začal koktat, bylo jasné, že neví co chce a tak nakonec prohlásil, že "Nejlepší energetická koncepce je žádná koncepce".
Nicméně neobešlo se to bez následků. Jícha byl nedlouho po té z ministerstva "odejít" to prý proto, že byl za bolševika v KSČ a v lidových milicích, což je na postu ředitele odboru neúnosné. To , že ministr Dlouhý dělal na prognosťáku předsedu KSČ a v milicích běhal se samopalem s Jíchou společně, to tehdy asi nikomu nevadilo. Takže především díky exministrovi Dlouhému a jeho následníkům tento stát neměl více jak 15 let žádnou energetickou koncepci a vše pokračovalo jen setrvačností.
Projekty investic z té doby se postupně realizovaly a nové byly závislé zcela na vůli jednotlivých investorů u kterých často velmi účinně lobovali různí zahraniční dodavatelé. To byl přímo ráj pro rakouské firmy, které nabízely dodavatelské úvěry a získaly často velmi lukrativní zakázky. Nelze se pak divit, že mohly lobovat a vypisovat různé granty, ze kterých se docela pěkně přiživovaly různé skupiny tvářící se velmi zeleně, včetně jisté bývalé ministryně a jejich jihočeských matek.

Čtenář nyní již jistě pochopil, že lepšího člověka, který bude členem komise pro Energetickou koncepci, či dokonce ji bude řídit, v naší zemi jistě nenajdeme. Ku cti bývalému ministrovi se nutné přiznat, že on sám v televizi prohlásil, že o tuto funkci nestojí a energetice vůbec nerozumí.
To samo o sobě jistě stačí k tomu, aby kabinet premiéra Topolánky jmenoval do této funkce právě jeho. Ano plně to zapadá do perzonální politiky této vlády.

Entropa

16. ledna 2009 v 17:47 | Koutný
Entropa - ostuda za 10 milionů
Podařilo se - ČR si ušila z ostudy kabát. Entropa znamená chaos - ztracená energie. Zájem je veliký, většina lidí se zasměje, Bulhaři a Slováci se naštvali. Saša Vondra neví jak vykličkovat z toho, že ono trapné dílo objednal právě u tohoto kontroverzního autora. Místo spolupráce umělců z 27 zemí je to jen mystifikace a podvod. Nepřipomíná vám to kupónovou privatizaci a Harvardské fondy pana Koženého ?
Nic není ztraceno, vše můžeme ještě zachránit : doporučuji proto před to VELEDÍLO dát ještě velký panel s video audio na němž by se na přítomné usmívali místopředseda vlády Saša Vondra, ministryně obrany Vlasta Parkanová a ministr zahraničí, kníže pán Karel Blekota. Tuto trojku nám jistě celá Evropa závidí. Paní Vlasta by mohla zpívat svůj song o praporu s hvězdami a pruhy, pak by jej vystřídal blekotající kníže a nakonec pan Vondra by všem krásnou angličtinou vysvětlil jak skvěle řídil ono výběrové řízení na onen exponát, přídadně jak to té Evropě osladí, jak ji sladí vyjadřuje dílo, které objedna l!!! Pod portréty těchto našich tří hvězd by mohl být velký transparent s heslem : "Lepší jsme zatím u nás nenašli." Hned vedle pak může být umístěna kasička a u ní nápis Přispějte nám nahledání nových. Věřím v upřímný soucit všech zástupců 27 národů a většina z nich jistě přispěje.

Letečtí stíhači

12. ledna 2009 v 11:59 | Koutný

Letečtí stíhači v boji : (Operace Bolo)

Večer v úterý 6. 1. jsme na ČT 1 mohli vidět tento nový pořad, na který se jistě všichni příznivci letectví a nejen oni asi hodně těšili. Atraktivní téma vzdušných bojů ve Vietnamu, v Koreji a nad Německem bylo velmi lákavé a byla mu v upoutávkách udělána dobrá reklama.
Souboje stíhačů nad Vietnamem byly pro naše diváky něčím naprosto novým a dnešní možnosti počítačové animace slibovaly velkou podívanou. A právě ona animace byla bohužel nejslabší stránkou celého pořadu, bohužel zůstala daleko za možnostmi dnešní doby ( porovnejte třeba s filmem Rudý baron).
Takže největším kladem byly originální dobové záběry letounů a hlavně rozhovory s přímými účastníky popisovaných akcí. Bylo opravdu zajímavé poslouchat piloty popisující své souboje a taktiku velké operace nad Severovietnamským letištěm.
Celý pořad zaměřený právě jen na jednu veleúspěšnou operaci však vyzněl v poněkud jednostrannou oslavu amerických pilotů a jejich standardního letounu F-4 Phantom, který tehdy smetl s oblohy vietnamské Migy - 21.
Škoda, že si ČT k tomuto pořadu nepřizvala některého z našich expertů (např. Salajku), ten by jistě nepřipustil drobné chyby překladu v odborné terminologii, ale hlavně by mohl přispět k vyváženost celého pořadu i pohledem z druhého břehu.
On totiž ten Phantom byl dosti těžkopádný vzdušný koráb a dobrý pilot v Migu-21 si sním často velmi snadno poradil. Mnohem úspěšnější americkou námořní stíhačkou byl tehdy Crusader, ten lépe manévroval a hlavně měl ve výzbroji čtyři kanony ráže 20 mm.
Vietnamští piloti zvládli sice rychle potřebnou teorii a běžné návyky pro start, přistání, rovné létání, okruhy a bojové lety při malých přetíženích, velké problémy však měli při bojových obratech s velkým přetížením. U většiny z nich poměrně brzy docházelo ke krátkodobé ztrátě vidění BLACK OUT, případně i ztrátě vědomí. To bylo způsobeno po generace trvající podvýživou. Za komunistů prováděný výběr pilotů kladl důraz na kádrový původ - z nejchudších rodin pak tento handicap ještě zvětšoval. Kdyby si tato fakta uvědomil i onen americký pilot, pak by se nedivil taktice vietnamských pilotů : udeř a uteč, vše za malých přetíženích !
Nicméně i tak měli Vietnamci jedno eso s 15 ti sestřely, tedy 3x více, než ono americké eso. Onen major střídal nový Mig -21 a starý, velmi obratný Mig-17 o kterém se jiní američtí piloti vyjadřovali jako o nebezpečné obratné kočce. Také je znám případ kdy dvojice veitnamských podzvukových Migů-17 sestřelila tři americké dvoumachové moderní F-107. Tehdy se naši piloti ptali instruktorů : jak je to vůbec možné, vždyť ti Američané je museli včas vidět na radaru. Instruktor se pousmál a řekl, ano, pokud by jej měl zapnutý, oni snad si tam na obrazovce pouštěli striptýz !!! Ano, naprosté podcenění nepřítele se nevyplácí. A korektní je se na řeku podívat z obou břehů, než ji budu podrobně popisovat...Také nepovažuji za dobré nějak tendenčně přepisovat dějiny, stále zde ještě žijí lidé, kteří dobře ví, kdo tu válku ve Vietnamu opravdu vyhrál.
Doufám, že se v dalším díle setkáme se serióznějším přístupem k historii. Jinak by to bylo jako za totality, ale na ruby, tehdy měl pan Balous v L+K velký průšvih, že na zadní straně obálky publikoval bokorys s textem FURY v barevném provedení letounu, který jako první vrtulový stroj sestřelil v Koreji čínský moderní proudový Mig.15.

L. Koutný
Brno, 8. 1. 09


Alej Migů
Druhý díl byl popisem několika leteckých soubojů v Koreji poblíž čínské hranice známé jako Alej Migů. Počítačová animace soubojů byla zdařilejší, než ty v prvním dílu. Celkem dobře byly popsány výkony a letové charakteristiky Migu-15 a jednotlivých verzí N.A. Sabre F- 86. Ovšem divák zajímající se o vzdušné boje v Koreji by jistě byl vděčný i za informace z počátku války, kdy na obou stranách byly nasazeny vrtulové letouny. V popisovaných proudových typech pak zcela chyběla informace o typu Mig-15 bis a nejvýkonnější verzi Sabre F-86 D. Určitě by byly zajímavé bližší informace o nasazených typech F-80, F-84, Tornado, Panther a dalších. Poměrně známým soubojem je ten mezi stíhacím Migem-15 a čtyřmotorovým bombardovacím Tornádem. Dlouho utajovanou skutečností byla přítomnost sovětských pilotů, nejlepší z nich, podobně jako i tronásobný hrdina Sovětského svazu Kožedub, tam však měli zakázáno létat. Uvažovalo se i o nasazení našich letců. Divné je také, že když Američané nasadili F-86 D, proč Sověti neodpověděli minimálně rovnocenným Migem-17 ?
Také si myslím, že diváky by mohla zajímat podrobnější informace o palubních zbraních. Velmi dobré americké velkorážní kulomety měly úspěch již za druhé světové války. Mechanicko tepelná metoda výroby jádra kulky dávala tomuto mimořádně jemnozrnou ocel s vysoce průbojnými vlastnostmi. Na druhé straně kanon ráže 37 mm Miga-15 stačil jediným zásahem přerazit hlavní nosník čtyřmotorové stratopevnosti B-29, nebo B-50, případně udělat metrovou díru do trupu, který to pak většinou nevydržel. Pokud byl Mig-15 na maximálním dostupu, pak po výstřelu z tohoto kanonu letoun ztratil cca 300 m výšky.

L. Koutný , Brno, 14. 1. 09

Létající tygři
Třetí díl byl zajímavý i když ne bez chyb. Tou největší byl údaj o maximální rychlosti P-40, asi se jedná o chybu překladatele a ten neumí převádět mph na km/h. Pokud by to byl letecký fanda, nebo alespoň žáček mého modelářského kroužku, tak by věděl, že žádná seriově vyráběná verze P-40 nikdy nedosahovala maximální rychlosti ani 600 km/h, natož 610 km/h, jak bylo zde v údajích uvedeno. Ki-27 NATE byl v roce 1941 již zcela zastaralý typ - ještě s pevným podvozkem, podobně i jeho nástupce Ki-43 OSCAR měl slabou palebnou sílu, chybělo porovnání výkonů a souboje s modernější nejrozšířenější japonskou stíhačkou ZERO - na kterou P-40 neměl a především s nejlepší japonskou armádní stíhačkou Ki-84 FRANK. Chápu, že své příběhy mohli vyprávět jen ti piloti, kteří přežili a ze souboje s Ki-84, takových moc nebylo, zpravidla to končilo vítězstvím Japonce! Ale i mezi piloty starší námořní stíhačky ZERO bylo několik, kteří měli více sestřelů než nejlepší americká esa. Například jednooký Saburo Sakai jich měl 56.

Brno, 22. 1. 09

Bitva o Británii
V pondělí 28. 1. 09 mohli diváci na ČT1 vidět jiný seriál popisující velké bitvy slavných vojevůdců.
Jednalo se o jiný tvůrčí tým a jiný přístup k historii. Lze říci, že tito autoři vytvořili vyvážený, zcela objektivní dokumen, naprosto bez jakéhokoliv zbytečného balastu a hloupých chyb.
Snad jen závěrečné hodnocení celé bitvy, jako velkého vítězství RAF nad Luftwaffe se z dnešního pohledu již nezdá tak jednoznačným. Ano RAF nebyla poražena a jistě zabránila německé invazi. Na druhé straně však Luftwaffe nebyla zničena ani poražena, ona prostě Bitvu o Británii netakticky přerušila a pak nikdy již neměla tolik sil, aby ji mohla znovu otevřít a zvítězit.

Guadalcanan
Úterní večer je pro letecké nadšence již zadaný tomuto seriálu a čtvrtý díl sliboval zajímavou podívanou. Nejen to, komentáře přímých účastníků - amerických leteckých es byly výborné, dobré bylo i hodnocení soubojů od současného instruktora .
Co však je zoufalé, to jsou ony průvodní kecy a nesmysly popisující letouny účastníků bitev. Letecká historie nezná P-40 Airacobra. Ano, jistý počet letounů P-39 byl celkem nelogicky uváděn jako P-400 a Ti pitomci, co dělali překlad nemají základní vědomosti o amerických letadlech z druhé světové války, to popletli. I malí chlapci z modelářského kroužku ví, že Airacobra měla označení P-39 a že P-40 byl podle různých verzí a místa nasazení nazýván Warhawk (to víceméně všeobecně pro všechny verze), nebo Tomahawk - hlavně pro první verze P-40A - P-40C
nebo Kittyhawk pro P-40D.
Je logické, že autentický popis leteckých bitev mohli podat z Američanů jen ti, kteří je přežili, tedy vítězové. Na druhé straně by jistě bylo zajímavé slyšet také vzpomínky vítězů z druhé strany. To mi tam moc chybí. Diváci by se dozvěděli, jak snadným protivníkem byl pro pilota Zera třeba Američan v kabině Airacobry - stačil jediný správný zásah přes nádrž a kyslíkovou bombu a z P-39 byla obrovská ohnivá koule. Více se zájemci dočtou v seriálu Zera nad Pacifikem od japonského esa Saburo Sakaje (ten sundal 56 Američanů). Naopak v Evropě na východní frontě tatáž podceňovaná P-39 v rukou sovětských pilotů od gardových jednotek byla výtečnou zbraní, vítězící nad kvalitními Messerschmitty Bf-109 a Fw-190. Alexandr Pokryškin právě na P-39 udělal většinu ze svých 56 sestřelů (to číslo udávaly ruské prameny, zatím, co německé mu přiznávají přes 80 sestřelů a ty mu jistě nic nepřidávaly).Inu ono dost záleží na tom, kdo v tom, kterém éru sedí...

Poslednístřelec
Tak překládají experti z ČT 1:" The Last Gunner Fighter." Normální člověk by prostě přeložil : Poslední kanónová stíhačka. Ti LUMENI asi neví, že v letecké terminologii je střelec ten, kdo v bombardéru ovládá pohyblivé kulomety, nebo kanony určené k obraně letounu.
Ano, F8 Crusader byl v šedesátých letech poslední americkou stíhačkou vybavenou kanóny. Letoun to byl výborný, rychlý, obratný a dobře vyzbrojený, odolný, nejen to, byl z něj také perfektní výhled, což jistě odcení piloti přistávající na letadlové lodi. Inu firma měla v tomto ohledu dobrou tradici, její stíhačka z druhé světové války Corsair měla podobné výborné vlastnosti. Opravdu, F8 byla jediná americká stíhačka, která měla srovnatelné manévrovací vlastnosti nejen s Migem -17, ale i s Migem-21 pilotovaným podvyživeným Vietnmcem, u něhož se při větším přetížení brzy projevil blcak out... Ovšem pokud ten Mig-21 pilotoval Evropan bez oněh omezení způsobených po generace trvající podvýživou, pak na něj ani F8 Crusader neměl nárok.
Vzpomínky veteránů pilotujících F8 ve Vietnamu byly velmi zajímavé stejně jako i popisy a schémata jednotlivých soubojů. Nicméně na rozdíl od jejich nadšeného hodnocení celé akce, já jako neutrální pozorovatel musím říci, že žádné velké důvody k jejich radosti nevidím. Score 4:3,
ve prospěch Američanů, to není žádná sláva, když se jednalo o letouny, jež dělila jedna generace vývoje. Hlavně však je třeba zdůraznit, že hlavní cíl celé akce tj. zničení elektrárny v Hanoi nebyl splněn a přes bombardování klouzavými bombami, ta elektrárna dále pracovala bez přerušení dodávek proudu.

Peklo nad Hanoí
Zajímavé vyprávění o mimořádně úspěšné akci nejlepšího amerického armádního pilota s pěti sestřely docílenými na F 4 Phantom. Ještě zajímavější by mohlo být vyprávění nejlepšího vietnamského pilota, který sestřelil 15 Američanů, pak by tento seriál byl seriózní, zatím to vypadá jen jako propagační materiál pro americké náborové středisko USAF !!!

JAMATO
Poslední akce této největší japonské bitevní lodi mohou být pro fanatiky námořních bitev zajímavé, avšak o žádnou akci stíhačů se tam nejednalo. Japonsko již prakticky žádné letadlové lodě se stíhačkami nemělo, aby mohlo tuto chránit před útoky ze vzduchu a proto to tak také dopadlo. Monstrózní bitevní lodě stavěné všemi mocnostmi byly již v době svého vzniku velikou hromadou vyhozených peněz, což žádná z admiralit vůbec nepochopila. Takže americké Helldivery a Avengery měly celkem snadnou roli. Tento díl seriálu byl natolik nudný, že jsem během jeho vysílání párkrát začal podřimovat.

BISMARK
Tento díl na rozdíl od předchozích pochází od britských autorů. Proto asi je velmi seriózní, bez zbytečné sebechvály a s úctou k poraženému protivníkovi. Ani zde žádní stíhači nepůsobili a tak bitevní loď byla napřed orovnána torpédem Sworfishe a pak doražena dělostřelbou lodí. Zajímavý byl i souboj Bismarka s Robinem Hoodem.

Blízký východ

Ano, kvalita izraelských pilotů je dlouhodobě výborná, asi nejlepší na světě. Začalo to perfektním výcvikem prvních pilotů v Československu v tradici těch nejlepších zkušeností z války, následovaly boje o udržení státu a záchranu národa proti mnohem silnějšímu arabskému nepříteli. Tehdy velice pomohlo Československo. Stálé ohrožení státu okolním arabským světem nutilo maximálně zefektivnit obranyschopnost malé státu. I dnes každý záložník musí 1x týdně cvičně létat. Takže i ti záložníci mají mnohdy nalétáno více než u nás profesionální pilot stíhačky.
Vlastní vzpomínky pilotů byly velmi zajímavé, škoda, že tam nemluvili také piloti z první války, kdy se ještě létalo na vrtulových letounech. Třeba bychom se dozvěděli i o tom, že s mizerným aviáckým Mezkem sestřelili špičkového Tempesta a to jak k nelibosti Egypťanů, tak i Britů, kteří to komentovali, že Izraelec s nějakým "ukoptěným Mezkem" jim sundal Tempesta.
Nicméně v šedesátých letech byla právě izraelská Mirage III, vyzbrojená i kanony asi nejlepší stíhačkou, Mig-21 byl lehčí, poněkud obratnější, měl však menší dolet a hlavně mnohem horší arabské piloty v kabině a to rozhodovalo ! Zájemcům mohu doporučit můj článek Nejen o Mirage, který popisuje první útok na letiště v Alexandrii, jak jej na vlastní oči viděl náš známý historik letectví ing. Krumbach a expert na rakety doc. Růžička.
Ano izraelci byli s Mirage nadmíru spokojeni, věděli však, že by jí prospěl silnější motor a další modernizace. Francouzi vyvinuli pro Švýcarsko další Mirage - Milan a izraelští špioni z Mosagu brzy dovezli její výkresy s tichým souhlasem Švýcarska, které moc neprotestovalo, asi to nebylo zadarmo. Dalším vylepšením Mirage měl být LAVI, téměř totožný drak ale se silnějším americkým motorem, tedy kombinace francouzké aerodynamiky a americké motorářské techniky s izraelskými výbornými raketami a avionikou. Letoun byl tak dobrý, že se toho páni v USA zalekli - velká konkurence, nesměl na veletrhy a nakonec se kupují F-16.
Nejnovější F-15 je nejlepší americkou stíhačkou, tedy to nejlepší, co na západě je k dispozici, ne však ve světě ! Ruský Suchoj Su-27 si s ním pohraje a po čtyřech obratech sedí F-15 za zadkem.
Zájemci si vše mohou podrobně přečíst o cvičných soubojích F-15 a Su-27 v Kalifornii (viz Kit Revue).

Odvážné bombardéry
Zatím to asi byl nejlepší díl tohoto seriálu. Vítězný souboj Stanleje Vejtasy, pilota střemhlavého Dauntlesa se třemi stíhacími japonskými Zery, to je naprostá fantazie. Jeho šance na přežití byla naprosto minimální. Ale on díky svému mistrovskému pilotnímu umění, (později znovu potvrzenému, když jako již stíhací pilot během jediného dne sestřelil 7 japonských letounů), využití mimorřádné pevnosti svého letounu, vlastní odolnosti k vysokému přetížení a mimořádné dávce štěstí nejen přežil, ale i zničil tři Zera. Pro nás je navíc pikantní, že rodiče Vejtasy pochází z malé moravské vesnice od Třebíče.
Ano, zázraky se občas dějí, mezi ně také patří úspěšný souboj osamocené B- se 17 ti Zery. Naproti tomu úspěch F-105 proti o generaci starším a o polovinu pomalejším Migům - 17 zase k tak zázračným výkonům nepatří. Navíc známe i opačné případy, kdy právě podzvukové Migy -17 sestřelily 3 suverénně se tvářící dvou Machové F-105.

SPADy proti Fokkerům
Předposlední díl seriálů byl opravdu výborný. Popis velmi úspěšného souboje nejlepšího amerického stíhacího pilota se dvěma pozorovacími letouny a čtyřmi Fokkery D-VII bral dech. Ano, SPAD XIII byl pevný rychlý a dobře vyzbrojený, Fokker D-VII byl asi nejlepší stíhací letoun celé První světové války. Oproti SPADu byl sice o málo pomalejší, jeho motor s vyšší kompresí však lépe držel výkon ve větších výškách, letoun měl lepší stoupavost a fenomenální obratnost. V rukách dobrého pilota to byl zabiják. O mimořádných vlastnostech tohoto stroje svědčí i jeho schopnost viset za vrtuli a střílet kolmo vzhůru.
Druhá polovina tohoto dílu popisuje velmi zajímavé souboje F-86 Sabre a Mig-15 v Koreji, dokončení celého příběhu pak přešlo do posledního dílu.

Nekrolog soubojů ?

Z názvem posledního dílu to snad autoři celého seriálu ani nemysleli vážně. Stačí se podívat na nejnovější americké a ruské stíhací letouny navrhované na největší možnou obratnost, využívající nejnovější vědeckotechnické poznatky včetně vektorování tahu. Zajímavý byl popis velmi dlouhého souboje americké dvoumachové F-4 s starým vietnamským Migem-17. Přestože se jednalo o stroje naprosto rozdílných generací, výsledek byl dlouho na vážkách. Americký pilot vysoce hodnotí pilotní umění vietnamského pilota a nakonec říká, že se mu asi podařilo sestřelit vietnamské eso kapitána Thuna , který měl 13 sestčřelů. Bohužel se velice mýlí. Můj známý byl před mnoha lety delegátem mládežnického setkání v Berlíně a u stolu vedle něj neseděl nikdo jiný než major Thun (tehdy již s 15 ti sestřelenými americkými letouny na svém kontě). v rozhovoru vedeném v ruštině řekl, že střídavě létá jak na novém Migu-21, tak na starém, dobrém Migu-17.

Co bych rád v seriálu slyšel a co mi tam chybělo
I v tisku proběhly informace, že americké bombardéry B-52 nosí pod křídlem speciální kontejner obsahující přísně tajné zařízení, umožňující jejich radarovou neviditelnost. Později dokonce pronikly zprávy, že celé zařízení se podařilo miniaturizovat natolik, že je může pod křídlem nosit F-4 a prostor ve tvaru elipsoidu je tak velký, že se do něj vejdou dvě F-4 těsně letící vedle sebe.
V posledním dílu byl zajímavý popis sestřelení F-4 vietnamskou raketou SS2, podle fotky rakety usuzuji, že se jedná o ruskou dvoustupňovou raketu země/vzduch u nás označovanou jako D1, u nichž jsem měl tu čest, nebo spíše smůlu sloužit (byli jsme první důstojníci v záloze školeni v r. 1960 na Mokradi u Liptovského Mikuláše na tuto zbraň). Jen stručně mohu říci, že dobrý stíhací letoun mohl tuto raketu poměrně snadno vymanévrovat, pokud ji včas zaregistroval a zvláště pak, pokud by použil aktivní rušení a navádění rakety muselo proběhnout systémem tří teček, místo polovičního nadběhu. Pak se raketa často přetížením zlomila.
Naprosto mi scházely jakékoliv informace o soubojích vrtulových letounů na počátku války v Koreji.
Za velký nedostatek tohoto seriálu také považuji chybějící informace o bojovém nasazení stíhacích letounů F-104 Starfighter a F-106 Delta Dart ve Vietnamu

Závěrečné hodnocení
Pro letecké fandy byly jistě velmi zajímavé popisy soubojů od jejich přímých účastníků. Kvalitě a objektivnosti by jistě velmi prospělo, kdyby součástí seriálů byly i výpovědi es z druhé strany. Takto jen mluvili Američané kteří přežili a tedy jen vítězové jedné strany. Seriál sledovali i mladí lidé, chlapci, nadšenci pro letectví a hrající si na PC letecké souboje. Tito mají minimální znalosti historie a dlouho si také díky tomuto seriálu mysleli, že válku ve Vietnamu vyhráli Američané...
Zajisté tak velký stát jako jsou USA mohl vyvinout a vyrobit vynikající stíhací letouny a vycvičit výborné piloty. O výsledku leteckého souboje často nerozhoduje jen kvalita soupeřících letounů. ale také podmínky za kterých se souboj koná a především pak, kdo v té stíhačce sedí :
1. Takový Bewester BUFALO byl považován samotnými Američany již na počátku války za zcela podřadný letoun. Ale v museu v Helsinkách uvidíte tento letoun s emblémy 43 sestřelených sovětských letounů. Ano tento Fin byl vynikajícím pilotem a nejlepším esem.
2. Podobně P-39 byla považována jak samotnými Američany, tak i Japonci v Pacifiku za druhořadý stíhací letoun. Ovšem v rukách sovětských gardových pilotů to byl proti dobře vyzbrojeným Němcům vynikající stroj. Alexandr Pokryškin na něm získal naprostou většinu ze svých 52 oficiálně uznaných vítězství. Němci mu však uznávali 85 sestřelů. (Sověti měli na rozdíl od Němců, nebo Američanů velmi přísná pravidla potvrzování sestřelů, zpočátku pouze ty, kdy sestřelený Němec padl na sověty obsazené území a potvrdila to pozemní vojska, později i snímky z fotokulometu, na nichž se nepřátelský letoun ve vzduchu rozpadl, podobně to bylo i u britské RAF). Ptá-li se někdo, proč tak odlišné hodnocení jednoho letounu, pak mimo jisté rozdíly v kvalitě pilotů zde je způsob použití. V Pacifiku se létalo ve větších výškách, tam měla Zera nad P-39 převahu. Na východní frontě byly boje vedeny většinou ve výškách do 5000 m, kde se hodila velká obratnost a siná výzbroj P-39.
Asi nejlepším vrtulovým stíhacím letounem Druhé světové války byla americká P-51 N.A. Mustang, na té létalo i největší americké černé eso, které se při náletu na rafinérie v Ploešti stalo obětí německého esa Ericha Hartmana. Ten během toho dne startoval k šesti letům, během nichž sestřelil 10 amerických letounů !!! Hartman je absolutním esem všech es s 356 sestřely během 3 let, kdy létal jako stihač. Myslím, že by bylo velmi zajímavé slyšet i toto eso ! Když se ho ptali, kdo byl pro něj největším soupeřem, tak bez rozmýšlení řekl, že to byli "sovětští piloti létající na letounech Jak-11 (Němci neznali systém sovětského značení a byl tím myšlen Jak-3)., pak popsal jeden těsný psí souboj s Jak-3. Nikdo snad nepochybuje, že jsem svému řemeslu rozuměl, ale na toho Rusa jsem neměl, jeho letoun se lépe otáčel, lépe stoupal a skoro pořád jsem ho měl za zadkem. Velké štěstí, že Gustav měl dobré pancéřování a ten Jak neměl kanón jen tři kulomety. Měl jsem zcela rozstřílené budíky, ale motor pořád běžel, Nakonec Jak přerušil souboj, docházelo mu palivo". Po válce byl Hartman zavřený v ruském lágru a propuštěn až po urgenci Adenauera. Pak dělal inspektora pro výzbroj nové Luftwaffe. Zásadně odmítal dát do výzbroje F-104 Starfighter, říkal, že je to dobrý letoun na dělání světových rekordů, ale ne na vzdušný boj, tam prý by byl užitečnější i starý Gustav...
Ano velkou roli v počtu sestřelů má i způsob jejich vyhodnocování. To si spojenci velmi dobře uvědomili v době těsně před invazí do Normandie, kdy bylo potřeba odhadnout sílu Luftwaffe. Britové tehdy naprosto odmítli akceptovat čísla udávaná jako sestřely USAF. Ano, když takových 50 pevností B-17 letí v sevřené formaci a útočí na ně 10 fokoušů, tak všichni střelci po nich střílejí. Pokud se podaří sestřelit 6 fokoušů, pak z těch 300 střelců se nejméně polovina domnívá, že to byl právě on, kdo toho fokouše sestřelil. Takže nakonec došlo ke kompromisu : stíhačům USAF byla uznána polovina nahlášených sestřelů a střelcům bombardérů pak jen jedna čtvrtina USAF hlášených sestřelů. (Zájemci si více mohou dočíst ve Velkém cirkusu od Piera Clostrermana, největšího francouzského stíhacího esa.).
Když skončila studená válka a došlo ke sjednocení Německa, získala Luftwaffe z NDR stíhací letouny Mig-29 a bylo jasné, že z politického hlediska je dlouho provozovat nebude. Nicméně na velké manévry NATO do Kanady přiletěli Němci i s tímto typem. Byly simulovány souboje, přepady a další úkoly se všemi typy stíhacích letounů NATO včetně F-14, F-15, F-16, F-18, Mirage a Tornado. Zcela jasným vítězem pak byl typ Mig-29. Nejen že byl nejlepším vlastní letoun v soubojích, ale on měl i nejlepší výzbroj včetně ruských řízených střel s dosahem 35 km, a vůbec nejlepší naváděcí systém využívající zorné pole pilotovy přilby, což byla tehdy novinka, kterou ostatní neměli. Více viz. zpráva v tehdejších L+K.
Na počátku devadesátých let byl na západě mezi lidmi obrovský zájem o ruskou leteckou techniku. Rusové byli zváni na všechny významné letecké dny a jejich předvádění akrobacie na letounech Mig-29 a později i na Su-27 s naprosto novými obraty jako Kobra a Zvon mělo velký ohlas jak u veřejnosti, tak i u odborníků.
Ruská akrobatická skupina Ruskie viťazi byla ozdobou série leteckých dnů v USA. Po jedné z těchto exhibicí v Kalifornii přišel velitel báze za ruským velitelem skupiny s dotazem, zda by bylo možné provést cvičné souboje nejlepších amerických letounů F-15 a ruských Su-27. Ruský plukovník hned souhlasil a navrhoval tak za půl hodiny přímo nad ranvejí, ještě pokud tam jsou diváci. Američan řekl, že takhle by to nešlo. Je třeba dbát na bezpečnost, oni mají na to box nad mořem a lepší to bude druhý den ráno. Vše začalo čelním letem jednomístného Su-27 proti dvoumístné F-15. Po pár obratech se pilot F-15 ptá, kde je ten Rus ? Máš ho za zadkem, říká návodčí. Američané říkají, že jednomístná mašina je ve výhodě, nyní však poletí dvoumístný Su-27 a jednomístná F-15 a to se teprve uvidí kvalita. A také jo, po čelním průletu po čtyřech obratech se Američan ptá, kde jsou ti Rusi a odpověď zní, kde by byli, sedí ti rovnou za prdelí. Po návratu na letiště tam bylo plno novinářů a hned se ptali, jaká jsou ta ruská letadla v porovnání s našimi v soubojích. Američtí piloti říkali, inu jsou srovnatelná. Vše pak vyvrcholilo snahou o nákup 12 letounů Su-27 pro americký TOP GUN (více a podrobněji viz. Plastic revue).
Když indičtí piloti přiletěli do Francie na společné cvičení, tak Francouzi se jich ptali jak dopadlo jejich předchozí společné cvičení s Američany a hlavně jak cvičné souboje (indické Su-27 proti F-14 a F-15 Indové se smáli, že je vypráskali tak, že americký velitel prohlásil, že něco takového se již nikdy nesmí opakovat.(informace viz internet novinky.cz).
Tak tedy velmi stručně pár větami : celý seriál byl pro leteckého fanatika zajímavý, ten si to také přebral a srovnal v hlavě. Pro mládež to bylo něco jako jejich hra na PC. Pro ČT 1 to asi byl dobrý kšeft, protože za pár šupů koupili něco, co zabralo dost vysílacího času a mělo to slušnou sledovanost. Kvalitou se to velmi blížilo filmům pro získávání rekrutů pro službu v armádě. Něco podobného, ale kvalitnějšího jsem viděl ve francouzském důstojnickém klubu námořnictva v Toulonu.

L. Koutný 2. 4. 2009 Brno



Zemní plyn je možné vyrobit

12. ledna 2009 v 11:39 | Koutný

Zemní plyn (jak zajistit jeho dodávky)

je považován za ekologicky čisté palivo, v moderních domácnostech se používá hlavně pro vaření, případně i vytápění. V průmyslu je na něm závislá značná část odvětví jako například sklářství a potravinářském průmyslu. Největší spotřeba zemního plynu je však v energetice.
Moderní teplárny využívající paroplynový cykl s kombinovanou výrobou tepla pak patří k jednotkám s nejvyšší účinností. Velká spotřeba plynu je u nás také ve výtopnách zajišťujících horkou vodou vytápění sídlišť a v kotelnách i starších domů.
Česká republika nakupuje většinu své spotřeby zemního plynu z Ruska a tento je dopravován plynovodem přes Rusko, Ukrajinu a Slovensko. Již několikrát byly tyto dodávky přerušeny pro rozpory v platbách mezi Ukrajinou a Ruskem. ČR a další země střední Evropy se pak stávají rukojmím pro řešení těchto sporů. Zpravidla se tak děje na přelomu roku, kdy nejsou ještě podepsány dohody o cenách plynu a za transit. Některé země jako Srbsko, Maďarsko i Slovensko jsou zcela závislé na dodávkách z Ruska a jejich přerušení pak má fatální důsledky.
Česká republika má kontrakty na dodávky zemního plynu z Norska, ty však pokrývají jen menší část naší spotřeby a naše podzemní zásobníky mohou překlenout výpadky dodávek z Ruska jen na určité poměrně krátké období.
Proto je zcela na místě otázka, zda není možné zajistit zemní plyn v dostatečném množství pro ČR z jiných zdrojů. Odpověď zní ANO. Elektrárna Vřesová patří mezi naše nejmodernější paroplynové jednotky velkého výkonu. Palivem je zde především svítiplyn vyráběný z hnědého uhlí (částečně karburovaný zemním plynem).
Samozřejmě, že by bylo dobré mít větší zdroje zemního plynu a nespotřebovávat při tom velká množství hnědého uhlí a nezamořovat ovzduší skleníkovými plyny. Nabízí se nám nová technologie výroby syntetického zemního plynu využitím vysokopotenciálního tepla z vysokoteplotního grafitového plynem chlazeného modulárního jaderného reaktoru (HTGR). Může se pak získávat syntetický zemní plyn buď zplyňováním hnědého uhlí - podobně jako ve stávající plynárně, avšak bez toho, že by se část uhlí spotřebovala spalováním na výrobu tepla - toto teplo dodá onen reaktor . Ještě mnohem zajímavější se jeví možnost získávat kysličník uhličitý pro výrobu syntetického zemního plynu ze spalin kouřových plynů stávající uhelné elektrárny. Vysokopotenciální teplo HTGR se využije jednak pro parní reforming a následnou výrobu syntetického zemního plynu (SNG), ten pak má vysokou teplotu, při jeho chlazení se vyrobí ostrá pára a ta bude využita pro výrobu elektrické energie v klasické elektrárně s vysokou účinností, nízkopotenciální teplo pak může být využito k vytápění. Vyrobený SNG lze využít pro plynofikaci v okolí, nebo i přenášet na velké vzdálenosti potrubím, v místě spotřeby pak na katalyzátoru se SNG změní na normální zemní plyn (ZP), při čemž se uvolní velké množství tepla - ostrá pára o teplotě 4500C, která bude sloužit v klasické elektrárně k výrobě elektrické energie o vysoké účinnosti. Takto získaný ZP lze použít pro běžnou plynofikaci (např. v Praze), pokud se nespotřebuje, pak jej pošleme zpět a dalším teplem z HTGR z něj znovu vytvoříme SNG, který opět pošleme do Prahy. - tomu se říká studený přenos tepla na velké vzdálenosti.
Doufám, že čtenář zaregistroval, že při této technologii se vyrábí elektrická energie ve dvou nových elektrárnách, aniž by se u nich kouřilo z komínů a navíc se spotřebují kouřové plyny ze staré, stávající uhelné elektrárny. Navíc výstavba vysokoteplotního grafitového plynem chlazeného modulárního jaderného reaktoru (HTGR) je možná v běžných průmyslových provozech protože tento je 100 x bezpečnější než současné jaderné elektrárny typu VVER jako jsou Dukovany, nebo Temelín. Více informací o této technologii najdete v Technickém týdeníku, nebo na internetu : rejpalek.blog.cz
Ano zemní plyn si můžeme v dostatečném množství vyrobit sami doma pomocí HTGR !
A nejen to, my tím získáme hned tři nekouřící klasické elektrárny. Realizace takového projektu by byla nejlepším řešením nejen energetických problémů, ale i stabilizujícím prvkem řešícím problémy ekonomické krize.

Ing. Lubomír Koutný
Brno, 01/2009

Papež má pravdu

5. ledna 2009 v 11:43 | Koutný

Papež má pravdu
V hodinách náboženství jsme se učili, že ve věcech víry a mravů je papež neomylný. Musíme mu tedy plně dát za pravdu, když nyní ve svém poselství světu káral špatné mravy bankéřů, kteří svým nezodpovědným chováním zavinili světovou finanční krizi. Svatý otec se právem diví.jak je možné, že bankéři, tedy lidé požívající vždy všeobecnou důvěru, kterým lidé svěřují své úspory do ochrany a jejich penězi hazardují. Konečně někdo, jehož hlas slyší celý svět řekl pravdu.
To již půl roku jsou v novinách a v televizi komentáře o světové finanční krizi. Její dopady s jistým zpožděním začínáme cítit i v ČR. Tatrovka propouští, Auto Škoda omezuje výrobu, podobně dopadnou její dodavatelé i jiní výrobci zaměření především na export do zemí EU. Americké automobilky velké trojky jsou před bankrotem.
To jsou fakta, ale nikdo zatím neřekl proč tato celosvětová krize vznikla, kdo ji zavinil, jak bude potrestán a jaké jsou reálné možnosti zastavení této krize a oživeni ekonomiky. Kupodivu mlčí i prezident a profesor ekonomie Václav Klaus. Tak nějak postrádám jeho obvyklou zaklínací formuli, že : VŠE NÁM VYŘEŠÍ NEVIDITELNÁ RUKA TRHU ! Zdá se, že se ta ruka někde pořádně zadrhla.
Proč se tedy nikdo z expertů ekonomů jasně nevysloví z jakého důvodu tato světová finanční krize vznikla, kdo ji zavinil a jak ji rychle zastavit ? Důvody mohou být zásadně dvojího druhu, buď to sami neví a nechtějí to přiznat, nebo sami tuto krizi zavinili.
Takže nezbývá než se spolehnout na vlastní rozum a pokusit se dopátrat příčin celé krize. Karel Marx ve svém Kapitálu vše řeší pomocí malé násobilky. Takový způsob zjednodušení může sice ulehčit pohled na ekonomiku 19. století, ale je velmi nepřesný. Určovat cenu výrobku pouze množstvím společensky nutné práce zcela opomíjí náklady na výzkum, vývoj, reklamu i dopravu a hlavně pak vliv nabídky a poptávky, případně i zneužití pozice monopolního výrobce. V padesátých letech můj děda, který byl obyčejný sedlák, říkal, že : "Národní hospodářství se dá celkem jednoduše řídit pomocí peněz, pomocí hesel je to však mnohem těžší". Tržní - kapitalistická ekonomika by měla být řízena pouze penězi - to je ona ruka trhu. A ve stabilizované ekonomice, kde se hraje poctivě to i funguje, tam také pro krátkodobé stabilní úseky může platit ona monetární teorie tolik zbožňovaná Klausem. Ano, nejlepší světoví ekonomičtí teoretikové již nevystačí s malou násobilkou, oni používají lineární diferenciální rovnice. To však stačí jen na stabilizovanou ekonomiku bez výrazných přechodových jevů - krizí, na ty jejich teorie nestačí ! Pak je zde ještě jeden, mnohem vážnější problém, tím je nezodpovědné, někdy až zločinné chování vrcholových manažerů. Ve zprávách jsme mohli zaregistrovat informace o tom, že někteří vrcholoví manažeři velkých amerických společností ve snaze získat velké odměny vykazovali fiktivní zisky svých podniků, i když tyto byly ve ztrátě. Tím samozřejmě byly také nadhodnoceny akcie těchto podniků a celkově deformován kapitálový trh.
Nutno dodat, že tito podvodníci byli úplní žabaři oproti těm našim, kteří zlikvidovali prakticky celý československý průmysl, námořní dopravu, zemědělství atd. Kam se hrabou na podvodníky formátu jakým je náš Kožený (ten pomáhal Klausovi s kupónovou privatizací a nakradl si miliardy stejně jako Krejčíř), naprosto nepotrestáni zůstávají manažeři našich bank, které je dovedli před bankrot a vše muselo být zalepeno ze státního rozpočtu (zaplaceni formou zvětšujícího se státního dluhu a nakonec hrazeno všemi daňovými poplatníky, včetně znehodnocení měny a celoživotních úspor občanů). Místo zaslouženého trestu dostávají tito pak zlaté padáky ve formě milionového odstupného, případně si beztrestnost zajišťují senátorským křeslem. Podobně se tak děje v Americe, tam manažeři bankrotujících bank místo trestního stíhání dostávají nehorázně vysoké odměny a firmy to zdůvodňují tím, že mají obavy, aby tito nepřeběhli ke konkurenci. Každá normální instituce by se takových lumenů ráda zbavila, banky však ne !
Inženýři technických směrů se mnohdy posměšně vyjadřují o naší Vysoké škole ekonomické a nazývají ji Zvláštní, nebo Pomocnou vysokou školou. Ano absolventi této školy by se svými znalostmi matematiky nikdy nemohli uspět na elektro fakultě, strojařině, nebo na stavařině. To se nutně promítá do kvality práce absolventů této školy - našich manažerů. Po pravdě řečeno ale ekonomice neškodí nejvíce blbci, největší škody jí dělají ctižádostiví chytří zločinci na nejvyšších postech. Tato mafie si umí zařídit nejen zlaté padáky, ale i beztrestnost v případech, kdy jejich činnost je odhalena. Ano, to jsou hlavní příčiny celosvětové finanční krize. Svět své peníze svěřil mafiím. Je otázkou, zda vlády jednotlivých států jsou vůbec schopny tomuto spiknutí čelit a viníky potrestat. Je výsměchem celé logice, jestliže tuto krizi mají napravovat ti, co ji způsobili. Česká národní banka snižuje úrokové míry, aby se oživila ekonomika, ale naše soukromé banky (vlastněné cizinou) tuto snahu maří, u půjček drží vysoké úroky ve snaze vylepšit své zisky a brání oživení investic v průmyslu.
Můj dědeček také říkal, že ekonomie není žádná věda, dobrý obchod a celá ekonomie to je umění. Žádná sebelepší vysoká škola nemůže nahradit obchodní instinkt a ten správný židovský nos. Nicméně dnes v době počítačů je snaha pro každý problém najít ten správný matematický model. Chování velké ekonomiky lze nejlépe přirovnat k chování letounu za letu. Toto chování je pak matematicky popsáno dynamickou polárou. Každý letoun má pak na oné poláře autostabilní oblast (od nulového koeficientu vztlaku až po optimální jemnost je tato čára skoro přímková), a v této oblasti sám s volnou výškovkou vybírá letoun menší nárazy a výchylky kurzu způsobené turbulencí. Této oblasti v ekonomice odpovídá zdravá stabilizovaná ekonomika, která se chová dle monetární teorie a funguje zde i ona neviditelná ruka trhu. Nad bodem optimální jemnosti, až po maximální součinitel vztlaku je na poláře nestabilní oblast (polára je silně zakřivená), kde pilot nesmí pustit knipl z rukou, letoun se musí dobře řídit a může i zde letět, ale nesprávné řízení může způsobit přetažení, pád a katastrofu. Dobré letouny jsou navrženy tak, že tato oblast poláry používaná hlavně při startu a přistání se minimalizuje pomocí vztlakových klapek a slotů. Ve státě, který nechce riskovat velkou krizi a státní bankrot, jsou nutné rychlé účinné zásahy. Ano ekonomové by se mohli poučit u aerodynamiků, problém je, že neumí pořádně matematiku a přesto řídí ekonomiku, tím mi dost připomínají mladého pilota, který toho sice moc ještě neumí, ale jeho sebevědomí je vysoké a on se musí předvést, zpravidla to bývá tak, že zaletí nad chatu, či domek svých známých a tam provede v malé výšce několik ostrých zatáček s velkým náklonem. Letoun při tom začne ztrácet výšku, on podvědomě přitáhne knipl, aby letoun zvedl, následuje ztráta rychlosti, pád a smrtelná havárie. Jedině možný způsob jak zabránit katastrofě však je okamžitě dát plný plyn, srovnat kormidla a přejít do rovného letu. Pokud je již letoun v pádu, pak srovnat kormidla, potlačit a teprve po nabrání rychlosti vybírat (pokud je dost výšky). Vše ostatní je špatně a končí katastrofou.
V ekonomice je to podobné, obvyklé postupy dobře zabírající ve stabilizované ekonomice však za krize nefungují a často jsou kontraproduktivní. Úsporné škrty vše ještě více zbrzdí, Je třeba napřed dát pořádný impulz ke zrychlení. V našich podmínkách by to mohlo být ukončení diskusí se zelenými a neprodlené zahájení výstavby dalších dvou bloků JE Temelín, tím budou velké zakázky pro stavaře, pro Škodovku, Vítkovice, Královopolskou, Sigmu, Elektromont a jejich subdodavatele, spousta nových pracovních míst a řešení požadavků EU na snížení emisí současně. Dále by mělo následovat rozhodnutí o stavbě vysokoteplotního jaderného reaktoru HTGR umožňujícého výrobu zemního plynu z CO2 spalin sousední uhelné elektrárny, elektřiny, dodávky tepla atd. (více viz rejpalek.blog.cz) Podobně radikálně je nutné řešit problém v automobilkách. Nelze čekat další roky, až budou odepsány investice do stávajících motoráren a výroben převodovek. Ten kdo přijde první s novými elektromobily napájenými palivovými články získá nejen trhy, ale i obrovské zisky. Je třeba vytáhnout z trezoru takové projekty, pořádně investovat do nových technologií, neztrácet čas a vše rychle rozjet. Nemá-li Škodovka v trezoru takový projekt, tak žádný Superb ji nezachrání, snad na určitou dobu by mohla zabodovat a získat trhy s palivovou kombinací WM 50 (vstřikování 50% metanolu a 50% vody zvýší výkon o 30%, nebo sníží spotřebu o 40%), veškeré agregáty zůstanou beze změny, pouze přibude pomocná nádrž a vstřikování. Pružná firma toto zvládne během měsíce, velký moloch bude potřebovat roky a mezitím třeba zbankrotuje.

Brno, 12/2008

P.S. V novoročním projevu prezident Klaus sice již připustil, že finanční krize ve světě existuje (což je pokrok, minule ji popíral), nicméně národ uklidnil, že ji všichni přežijeme, protože vše vyřeší Neviditelná RUKA TRHU.
Nikoho to asi nepřekvapilo. Inu starého psa novým trikům nenaučíš !

Zatím, co nový americký prezident Obama již dlouho před nástupem do funkce připravoval svůj program podpory ekonomiky a zaměstnanosti. Tak český prezident Klaus ještě v listopadu tvrdil, že žádná krize není, premiér Topolánek v té době říkal, že ČR se krize vůbec netýká a když, tak nás zasáhne jen okrajově, takže není třeba dělat žádná opatření.
Nyní nám statistický úřad zveřejnil výsledky průmyslové výroby za listopad 2008 a můžeme se dočíst o strašném poklesu o 17%, což je vůbec nejhorší výsledek v celé Evropě.
Porovnáním názorů pánů Klause a Topolánka se zveřejněnými fakty pak zcela jasně vidíme, jací LUMENI jsou dnes ve vrcholných funkcích tohoto státu. Pokud jsme svěřili nejvyšší funkce ve státě takovýmto Nýmandům, pak se nesmíme ničemu divit !