Září 2008

Hledání zaměstnání nejen po padesátce

8. září 2008 v 10:50 | Koutný
Ztráta zaměstnání a hledání nového po padesátce
se zájmem jsem si v příloze Práva článek přečetl M. Mitrofanové :
Padesátníci na dlažbě
Byl jsem mile překvapen, že tentokrát nebyla opakována obvyklá klišé mladých redaktorů, že nová zaměstnání těžko hledají lidé se základním vzděláním a naopak ti s vyšším to mají snadnější. On totiž opak je pravdou, jste-li odborník na výstavbu jaderných elektráren, pak najít nové zaměstnání přímo v oboru bylo v posledních deseti letech v této zemi téměř nemožné.
Možná, že by bylo pro více lidí zajímavé seznámit se s mojí zkušeností s hledáním vhodného zaměstnání. Šestnáct let jsem pracoval v Elektromontážních závodech Brno jako technologický projektant, dálkově jsem při zaměstnání vystudoval FE VUT Brno. Za vysokou školu mi zaměstnavatel přidal na platě 20 Kčs. Podal jsem kvalifikovanou výpověď, zaměstnavatel ji odmítl a byl z toho první soud zaměstnance s národním podnikem v Brně, ten jsem vyhrál,
Nastoupil na GŘ Chepos do OTŘ. Tam místo projektování ASŘ jsem dva roky rozděloval investiční limity pro podniky na počítače řady EC, pomalu jsem zapomínal to, co jsem uměl a nic nového pořádného se nenaučil. Dal jsem výpověď,
Dva roky jsem pracoval na stavbě JE Dukovany jako vedoucí dodávek elektro. Konečně práce, kde jsem mohl plně využít svoji kvalifikaci a zkušenosti z předchozí praxe. Avšak objevily se zdravotní problémy s ledvinami a lékaři mi zakázali práci na stavbě - musíš být v teplé kanceláři !
Čtyři roky jsem tedy pracoval na DÚ ŠKODA v odboru výstavby tepláren. Pak přišlo snižování stavu a protože jsem nějaký čas před tím odmítl členství ve Svazu přátel Sovětského svazu, tak jsem byl nejen mezi vyhozenými, ale bylo mi také znemožněno nastoupit na GŘ Všeobecného strojírenství, kde mi nabízeli dobré místo ve vedení výstavby speciálek.
Vrátil jsem se tedy na Chepos, tam půl roku dělal v obchodním úseku a pak mi byl svěřen post zmocněnce generálního ředitele pro výstavbu jaderných elektráren. Nejen, že jsem velmi rychle nastudovat celou problematiku JE, ale můj generální ředitel ing. Štroner musel na KV KSČ zdůvodňovat, jak je možné, že tento nomenklaturní post svěřil nestraníkovi. Klobouk dolů byl to frajer a soudrůhům řekl, že stavíme současně tři JE, on by potřeboval ještě dva takové pracovníky, kteří problematice rozumí a mají potřebnou praxi jako já, budou-li to straníci, ochotní to dělat za můj plat, tak že je ochotně okamžitě přijme. A byl tři roky klid. Pak šel Štroner do penze a na jeho místo nastoupil ing. Noga, ten sice nic neuměl, zato byl zeť Mamuly. Na jedné z mnoha porad generálních ředitelů, kde jsem zastupoval GŘ Chepos se po jednání na neformální diskusi ředitel DU Škoda Kovář zeptal
proč děláme to odsíření podle sovětského projektu, zda to bude fungovat. Řekl jsem, že ano a hlavně, že vedlejším produktem nebude sádrovec, ale kyselina sírová. Padl dotaz na co ji potřebujeme. Vysvětlil jsem, že na vylouhování uranu v Ralsku. Padl další dotaz k čemu nám bude tolik uranu a já zaslepený svou důležitostí jsem řekl pravdu že jen část bude na palivové články do našich JE, větší část pak na prskavky, že i sovětské družice mají malé JE s 90 kg plutonia... Než jsem se vrátil do Brna, jistý snaživec z ministerstva zavolal na Chepos Nogovi a ten mne okamžitě propustil. Bylo to rok před sametovou revolucí.
Nastoupil jsem do Technického rozvoje v Královopolské strojírně. Tam po revoluci mi bylo naznačeno, že fabrice by prospělo mít disidenta a já mám čistý štít, že bych měl vzít funkci v OF a dělat politiku. Řekl jsem, že jsem technik a chci se živit poctivě. Těsně před tím mi tatáž osoba, co mi doporučovala politickou kariéru dokázala na KV KSČ zhatit post energetika v ZKL - soudruzi se dohodli. Během pěti let to šlo v KSB od deseti k pěti, nakonec se rušil i technický rozvoj. S předstihem jsem si hledal nové zaměstnání. Bylo mi 55 let. Jednání na úřadě práce bylo trapné, ti lidé tam dokážou zaměstnat tak akorát sami sebe. Postěžoval jsem si na toto téma mezi kamarády a jeden mi navrhl, ať se stavím v ABB, že tam hledají experta na technickou podporu nabídek pro obchodní úsek. Říkám, že nic takového na úřadě práce nenabízí, on se jen poklepal na čelo. Zašel jsem tedy na ABB a s novým vedoucím se rychle dohodl na termínu nástupu a výši platu a odešel jsem na dovolenou.
Po nástupu v ABB mi vedoucí řekl, že volali z KSB a ptali se, jak je možném, že mi dává tak vysoký plat 2x více, než nabízeli oni. Řekl jim, že mám potřebné vzdělání, domluvím se anglicky a mám maximální možnou praxi v oboru - dostal jsem tedy co mi patří. Zda je to jejich praxe v pomoci mi hledat nové zaměstnání ?! Po půl roce mne šéf žádal o tip na pracovníka z KSB s podobnou kvalifikací, který by přešel do ABB. Tolik moje zkušenost.
P.S.
Jinou zkušenost má můj syn. Jeho původní povolání je ekonom obchodního provozu (vyučen v oboru s maturitou), se zaměřením na potraviny. Na vojně dělal dva roky kuchaře. Po vojně krátký čas prodával v samoobsluze a pak šel dělat šéfkuchaře do hotelu Tři studně (majitel tvrdil, že bude mít neomezené platové podmínky, požadoval, aby nastuopil ještě před Vánocemi a syn nepřetřžitě pracoval až do Tří králů, přesčasy za leden byly vysoko nad zákonem povolenou normou, ale plat podprůměrný, řekl jsem synovi, aby neprodleně žádal řádné proplacení všech přesčasů, pokud se tak nestane, ať dá okamžitou výpověď. On se nechal uchlácholit nějakými sliby a dělal tam vola další dva roky). Vrátil se tedy do Brna a prodával na stánku, vydělával slušné peníze, ale v zimě to bylo o zdraví. Pak dělal prodejce knih u firmy Primus. Majitel o něm tvrdil, že je to přirozený obchodní talent, že lepšího prodejce nikdy neměl a že by byl i nejlepším prodejcem třeba aut. Nicméně plat mu dal podprůměrný a hlavně odmítal proplácet cestovní náhrady za celotýdenní služební cesty po celé republice. Pak došlo k zadržení platu. Syn na můj podnět podal kvalifikovanou okamžitou výpověď, byl z toho soud a syn měl všechny trumfy v rukách, aby jej vyhrál. Jednání soudu bylo stále odkládáno a nakonec syn přijal nabídku na mimosoudní vyrovnání, kdy dostal 30 000 místo cca 85 000, které by u soudu asi vyhrál. Později měnil několikrát zaměstnání. Vždy to bylo pod jeho reálné možnosti, ale on již ztratil sebevědomí a není schopen pochopit, že jen s tou maturitou to do penze nevystačí. Dříve se celkem dobře domluvil rusky, anglicky a německy. V zaměstnáních, která doposud dělal to nepotřeboval a tak, co uměl pomalu zapomíná...