Prosinec 2007

Největší vexlák-pošta

18. prosince 2007 v 14:40 | L. Koutný
Česká pošta - poslední vekslák v ČR opět zdražuje
Možná vás název mého článku zarazí, ale je zcela oprávněný. Dostanete-li v dopise ze zahraničí mezinárodní odpovědku, pak na naší poště za ni můžete poslat maximálně jen známku na ten nejlehčí obyčejný dopis letecky do USA v hodnotě známky 12 a od Nového roku 2008 již 18 Kč. Pokud však vy budete chtít po někom v zahraničí, aby vám odepsal a poslat mu tutéž mezinárodní odpovědku, tak za ni u naší pošty zaplatíte 49 Kč. Takhle okrádat naše lidi si nedovolil za totáče ani ten nejhorší vekslák !
Dnes máme 18 let po revoluci, veksláci z ulic zmizeli, ale ten největší - Česká pošta zůstal !!!
Jiný příklad : svému známému v USA jsem za totáče posílal časopis Letectví + kosmonaultika, poštovné jako tiskovina bylo 1,60 Kč, to jsem platil také ještě v roce 1990. Nyní již dávno žádné časopisy do zahraničí neposílám za jedno L+k bych dnes zaplatil přes sto korun ! Ano poslání časopisu do USA podražilo více jak 60 x. Nevím o kolik byly zvýšeny platy řadových zaměstnanců na poště, pokud je mi známo, jsou placeni mizerně, snad se to vyrovná v průměru, když započítáme i platy vrcholového managementu České pošty, ale i tak se mi to zdá nereálné, aby to bylo v relaci k nesmyslně vysokému zdražení těchto zásilek za posledních 15 let. Tak si náš stát představuje, že podporuje přátelství s lidmi v USA a ČR, nebo jim jde jen o výlety členů vlády a parlamentu ?
Můj známý je úspěšný podnikatel, ale ani on není ochotný platit nesmyslně vysoké poštovné a proto vždy čas od času své zásilky do Velké Británie zaveze do Vídně a od tamtud posílá rakouskou poštou, vyplatí se mu to !!!
Česká pošta zneužívá svého monopolního postavení, sama si diktuje nehorázné ceny a ministerstvo financí jí to odsouhlasí.
Dnes 9. 4. 2008 mohu jen doplnit
Česká pošta místo toho, aby plnila úkoly ke kterým byla zřízena, tak ve svých objektech provozuje bankovní služby, hraje si na pojišťovnu a sázkovou kancelář. Stačí pohled do objektu, kolik přepážek je otevřeno pro listovní a balíkové operace a kolik pro jinou činnost.
Česká pošta neplní povinnosti, které jí zákon ukládá a za které si nechává platit. Opakované nedoručování balíčků bylo předmětem mých několika stížností, zničené zásilky do zahraničí i v tuzemsku atd...
Ing. Lubomír Koutný Brno
P.S.
9. 4. 2008 jasem v mé poštovní schránce našel výzvu s datem z předchozího dne 8. 4. 2008, abych si vyzvedl balík. Toho osmého jsem byl celý den doma a nikdo ani nezazvonil, natož, aby se pokusil mi předat onen balík - ten jsem očekával, dostal jsem avízo, že to bude dost těžké, asi 15 kg. Vzal jsem tedy onu výzvu a šel na pošti Brno 16, kde jsem si měl balík vyzvednout. Právě tam přijížděl doručovatel se svým autem. Zeptal jsem se ho, zda odesílatel zaplatil za doručení balíku do bytu. On na to že ano, samozřejmě ! Zeptal jsem se ho, kdy tedy on stím mým balíkem byl na mé adrese. Napřed říkal, že si to nepamatuje. řekl jsem mu, že onu výzvu tam vhodil až 9.4. i když je antidatována na 8.4. a že 8. jsem byl celý den doma. Pan doručovatel se na oko rozčílil, že přece on za ty mizerné peníze, co mu pošta platí nebude jezdit s balíky až do večera, že u mne samozřejmě nebyl a dnes tam hodil tu výzvu a tím je to pro něj vyřízené. Zašel jsem tedy k vedoucí pošty Brno 16, tam jsem sepsal již třetí stížnost na nedoručování balíků v krátké době a požadoval aby mi byl balík doručen domů a bylo mi řečeno, kdy se tak stane.
Z uvedeného je jasné, že nedoručování balíků je naprosto systematické. Zaměstnanci pošty odmítají plnit úkoly za které si pošta nechává nekřesťansky platit !!! Ano, plat doručovatele je asi malý. Ale při takové pracovní morálce by jej jiný zaměstnavatel na hodinu vyhodil. Takový lenoch by asi jinde těžko hledal zaměstnání, tak je na poště, tam vezmou každého lempla, který je ochoten dělat za pár šupů.

Koncepce energetiky ČR

14. prosince 2007 v 12:43
Úkoly české energetiky v příštím období a možnosti, jak je ekologicky řešit
Růst celonárodního produktu je z velké části zajišťován růstem průmyslové výroby a tento je pak podmíněn potřebnými zdroji energií. Na počátku průmyslové revoluce si tyto zdroje zajišťovaly jednotlivé výrobní podniky (každá továrna měla svůj parní stroj, následoval složitý přenos výkonu na jednotlivé stroje pomocí transmis atd.). Následná elektrifikace na jedné straně umožnila velké zjednodušení pohonů jednotlivých strojů vlastními elektromotory, na druhé straně vedla ke koncentraci výrobců elektrické energie, jejich přesunu do blízkosti ložisek uhlí a vzniku velkých přenosových soustav. Snaha o maximální ekonomii vedla výstavbě velkých jednotkových výkonů, které jsou velmi drahé a časově náročné investice. V průmyslově rozvinutých zemích proto zpravidla celková energetická koncepce je řízena státem a musí zajišťovat energie potřebné pro rozvoj hospodářství v příštím období. Bohužel Česká republika od svého vzniku žádnou energetickou koncepci neměla. Experti z ČEZ tvrdí, že zanedlouho budeme muset el. energii dovážet z Ruska a z Ukrajiny.
V roce 1993 byl ministrem průmyslu ing. Dlouhý, jeho kamarád, bývalý investiční ředitel ČEZ ing. Jícha mu dělal ředitele pro energetiku a tehdy v měl v Paláci republiky přednášku pro nás - členy Českého jaderného fóra. Hlavním problémem tehdy bylo zajistit potřebné dodávky ropy z Ruska. Byly nám tam představeny dvě varianty možného vývoje do r. 2000. Ta první optimistická, předpokládala úspěšné dohody o dodávkách a jejich dodržování, čemuž i odpovídal rozvoj národního hospodářství - celkem v souladu s tím, co se opravdu stalo. Druhá, horší varianta počítala s problémy v dodávkách z Ruska, jejich snížení pod polovinu, pokus o diverzifikaci zdrojůa následný pokles celonárodního produktu na 60% tehdejší hodnoty.
Následovaly naše dotazy a především na to, jaká bude nová energetická koncepce. Ing. Jícha řekl, že již zpracoval tři varianty a s každou jej Dlouhý vyrazil. Po tom třetím pokusu se tedy zeptal, jak si tu koncepci vlastně pan ministr představuje a co mu na té třetí variantě vadí. Z jeho odpovědi bylo jasné, že ministr neví, co vlastně chce, ale že ho ten dotaz velmi rozčílil. (Následoval Jíchův vyhazov z ministerstva, jako záminka byl požitý lustrační zákon - Jícha byl v Lidových milicích . Mimochodem on tam se samopalem snad pobíhal společněs kamarádem Dlouhým, ale u ministra to asi nevadilo.)
Neznalost problematiky tehdejšího ministra je dnes základním předpokladem, aby byl nyní jmenován do funkce Poradce pro energetickou koncepci současné vlády. Od té doby žádná energetická koncepce v ČR nebyla, vše pokračovalo setrvačností z již za Adamcovy vlády podepsaných mezinárodních smluv, požadujících abychom snížili emise síry o 35%.
Tato smlouva byla naprosto nereálná. Ani odsíření všech elektráren by její splnění nezajistilo. Pro výrobu elektrické energie se tehdy spalovalo jen 30% fosilních paliv, podstatná část byla spalována v technologických procesech těžké chemie, v hutnictví, zásobování teplem, dopravě, individuálním vytápění atd.
EU uvolnila Pro ČR nemalé prostředky, určené pro ekologické projekty. Místo toho abychom tyto peníze využili pro výstavbu nových, moderních, ekologicky čistých zdrojům, tak byly většinou použity pro odsíření stávajících elektráren, u nichž z celkové životnosti podstatná část již uplynula. Takže dnes máme staré haraburdí na konci životnosti a musíme se rychle rozhodnout jak tyto výkony nahradit.
Měly by to být zdroje s vysokou účinností a ekologicky čisté. U tepelných zdrojů pak musí být samozřejmostí využití nízkopotenciálního tepla - teplárenský provoz zvyšující tepelnou účinnost z 35 na 80%. Věřím, že na úrovni podnikových tepláren, kogeneračních jednotek a podobných menších zdrojů budou o jejich koncepci rozhodovat odborníci a také zde bude i prostor pro absolventy vysokých škol. O velkých jednotkách a celé koncepci se však bude rozhodovat na ministerstvech.(xx)
Závěry pařížského jednání jednoznačně říkají, že na oteplování planety mají vinu skleníkové plyny. Prezident Bush požaduje nezávislost na ropě z nejistého Středního východu a zahájení nové etapy výstavby jaderných elektráren. Nyní dokonce vyzval zástupce zemí - největších znečisťovatelů k jednání o omezení skleníkových plynů, dohoda by měla být podepsána do konce jeho volebního období. Náš prezident Klaus se pokusil o roli hlavního klimatologa planety, závěry vědců zpochybnil a nadále tvrdí, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu. Reakce na jeho názory najdete na internetu... Nicméně první důsledky již pociťuje náš průmysl. EU snížila povolenky na produkci CO2 pro ČR o 15 % a vláda bude muset vytvořit nějakou energetickou koncepci. První verzi smetl ze stolu její místopředseda a ministr životního prostředí Martin Bursík, prý předloží novou, svoji vlastní (žádnou)...
Vraťme se ale k hlavnímu problému, EU požaduje podstatně zvýšit podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů. Po pravdě řečeno, pro ČR je to velmi náročný úkol :
- vodní elektrárny
větších výkonů zpravidla vyžadují přehrady, které zatopí rozsáhlé oblasti, u nás je dnes již jen málo vhodných lokalit a malá šance na další velké jednotky. Jistě lze obnovit malé hydroelektrárny na jezech u starých mlýnů, což se již průběžně děje. Největší šance je při výstavbě přečerpávajících elektráren v blízkosti s většími komplexy větrných elektráren. Přestože podíl celkové elektrické energie vyrobené z vodní energie je u nás malý, celkový instalovaný výkon je podstatně větší. Naše hydroelektrárny totiž převážně pracují jako akumulační a dodávají do sítě energii ve

část 2

14. prosince 2007 v 12:42
špičkách, což je velmi výhodné nejen z hlediska ekonomiky, ale i z hlediska pokrytí špiček v denním
diagramu spotřeby el. energie. Další velkou výhodou je vysoká pohotovost výkonu, jsou totiž schopné naběhnout na plný výkon během dvou minut, což je doba nesrovnatelně kratší než u klasických tepelných elektráren i když tyto budou jako teplá záloha. Jako výhody se také uvádí regulace průtoku vody v řekách a ochrana proti povodním. Ovšem je zde problém, z energetického hlediska je optimální mít v přehradě maximální výšku hladiny a dodávat plný výkon, ale v takovém případěje akumulační schopnost celé přehrady minimální. Provozní předpisy přehrad se za poslední velké povodně ukázaly jako velmi špatné a přehrady povodňovou vlnu na Vltavě nijak zásadně nezmenšily.
A nyní mi dovolte malou vzpomínku na pana profesora Pavlíčka, který mimo jiné pomáhal k elektrifikaci Číny. Říkal, studenti, je krásné, když máte možnost postavit velkou elektrárnu, ale napřed se podívejte, zda v okolí je ta elektřina potřeba. Z Ćíny znám oblast vhodnou pro fantastickou hydroelektrárnu, Řeka tam tvoří smyčku a na vzdálenosti 40 km je převýšení 4000 m a průtok jako v Dunaji. Byla by to největší hydrocentrála na světě, ale do vzdálenosti několika tisíc km není průmysl, který by tu energii potřeboval. Snad přenos po paprsku laseru na stacionární družici a zpět by to vyřešil.
Ano moc záleží na místních podmínkách. Jedna z největších hydroelektráren byla stavěna na sibiřském veletoku Lena, nové jezero zaplavilo tisíce km2 , kde do té doby byly hlavně louky. Jistý ekolog spočítal, že zhruba stejného výkonu by dosáhla tepelná elektrárna spalující seno z těchto luk aniž by se cokoliv zaplavilo...
Slovensko má své Gabčíkovo. Spolu s kolegy z USA, VB a Francie jsem měl možnost si tuto hydroelektrárnu podrobně prohlédnout jak vevnitř, tak i okolí a vidět její dopady na životní prostředí.
Americký kolega Charles Hill (který stavěl energetické investice jak v Americe, tak i v Asii) byl nadšený nejen technickými parametry, ale i začleněním stavby do místního ekosystému. Nikdo z nás nepochyboval o tom, že se jedná o mimořádně dobrou investici. Nicméně investor nás seznámil i s místními specifíky. Stavba přívodního kanálu, především jeho izolace fólií nabírala velké zpoždění, fólie ze dna byla kradena. Nakonec pomohlo jednoduché řešení : balíky fólie byly volně položeny podél celé hráze a za krátkou dobu téměř každý domorodec měl na zahradě nový fóliovník. Pak již stavba pokračovala dále a bez problémů...
- větrné elektrárny Jejich rentabilita je podmíněna dotacemi a výstavbou v oblastech se stálými silnými větry a těch je u nás na rozdíl od třeba Holandska málo. Jsme zvyklí jako větrnou elektrárnu vidět vysoký stožár s třílistou vrtulí. Ale ony mohou vypadat zcela jinak, třeba na horizontální kolejové dráze budou vozíky s křídly vyřazených dopravních letounů spojené lanem, které přes převod pohání generátor. Nebo jen malá jednotka sloužící k čerpání vody z potoka do nádrže nad domem a případně i mícháním zahřívající tuto vodu v době, kdy slunce nesvítí, v kombinaci se slunečními panely to může být dobré řešení v místech vzdálených od civilizace.
- solární elektrárny, buď na principu fotočlánků (takovou máme na Jižní Moravě), nebo se zrcadly ohřívajícími vodu v kotli a dále již teplárenský provoz (Španělsko). Ovšem ekonomická návratnost takových jednotek je bez dotací zatím nereálná. (Naprostým zločinem pak jsou nesmysně vysoké dotace a přemrštěné výkupní ceny el. energie - což zatěžuje státní kasu a zvyšuje cenu el. energie - dopsáno v r. 2011)
- spalování biologické masy, je využíváno v Dánsku - kde se v teplárněspaluje sláma,
celkem velkou šanci mají teplárny s fluidními kotli spalujícími dřevní odpad u celulózek
alternativní projekt elektrárny spalující seno z plochy zatopené jezerem hydroelektrárny na Leně...
- bioplyn využitý pro malou kogeneraci z exkrementů při velkochovech krav a vepřů + výměníky pro
rekuperaci tepla u potrubí nového a vydýchaného vzduchu u velkochovů
- bioplyn využitý pro malou kogeneraci z velkoskládek komunálních odpadů
- spalovny komunálního odpadu upravené na teplárenský provoz (důležité je tyto optimálně
dimenzovat pro určitou oblast, vstupní údaje od sběratele bývají zavádějící - v Brně o 300% )
U moderních spaloven je vyřešeno dvoustupňové spalování zamezující vzniku toxických dioxinů a
problém toxických popílkůřeší Virifikační jednotka (prototyp KSB byl předveden na Spalovně Brno)
-geotermální energie a přečerpávání tepla jako typický příklad se uvádí vytápění ženevské radnice
přečerpáváním tepla z rozdílůteplot vzduchu a vody v Ženevském jezeře. Počítáme-li účinnost z elektrické energie potřebné pro čerpadlo a celkového získaného tepla, pak tato je 7 - 10x vyšší než u přímotopů, ovšem investiční náklady jsou mnohem vyšší.
Klasické elektrárny na neobnovitelná fosilní paliva
- tepelné elektrárny
spalující uhlí jsou dosud největšími producenty skleníkových plynů. Je třeba zásadně zvýšit jejich celkovou účinnost, tím se sníží množství spalovaných fosilních paliv i produkovaného CO2. Zásadou musí být, že tam, kde je komín, tam musí být i dráty. Všude, kde je to možné je třeba prosazovat teplárenský provoz a maximální využití nízkopotenciálního tepla.
Paroplyn a kogenerační jednotky mají sice podstatně vyšší účinnost, ale díky cenovým relacím zemního plynu a elektrické energie v ČR, je jejich ekonomická rentabilita a doba návratnosti investic
velmi nepříznivá. Opravdu dobré ekonomické parametry u nás mají jen dvě velké jednotky : Vřesová,
která využívá levný svítiplyn domácí produkce a Červený mlýn, spalující sice drahý zemní plyn, ale účelněvyužívající nízkopotenciálního tepla pro centrální zásobování města Brna.
V závislosti na místních podmínkách však mohou být výhodné i malé kogenerační jednotky :
- malá kogenerační jednotka s motorem Volha upraveným na ZP prototyp KSB ve VÚCHZ Brno
- malá kogenerační jednotka s motorem Škoda upraveným na ZP vyrábí Velké Meziříčí
- malá jednotka s leteckým motorem M-601 projekt KSB a Walter pro Kuřim, Třeboňa Litovel
Fluidní kotle - spalující hnědé uhlí jsou dnes nejmodernějšími elektrárenskými jednotkami ČEZ i v
podnikových a městských teplárnách. Nicménějejich účinnost v čistěelektrárenském provozu, s kondenzačními turbínami, je jen těsněkolem 40 %. V teplárenském provozu, však díky využití nízkopotenciálního tepla pro vytápění města, může být celková účinnost téměř dvojnásobná.
Elektrárny s tlakovým spalováním - u nás zatím nebyly postaveny. Pokud je palivem přímo práškové uhlí, pak spalovací turbína s kompresorem silně připomíná velký letecký turbokompresorový motor. Díky vyšším tlakům jsou rozměry menší. Lopatky turbíny trpí extrémním opotřebením erozí tuhých zbytků paliva a proto musí být často měněny.
Druhým řešením je tlakové zplyňování uhlí a dále již paroplynový cykl. Oba typy pracují s vyšší účinností, ale také mají vyšší investiční náklady.
Jaderné elektrárny a výtopny
Jsou jedinými tepelněenergetickými zdroji, které neprodukují žádné skleníkové plyny.
Tlakovodní reaktory typu VVER (na západěznačeno PWR)
- v České republice jsou v provozu JE Dukovany se čtyřmi reaktory VVER 440 MWe a
JE Temelín se dvěma reaktory VVER 1000 MWe. Elektrická energie zde vyrobená patří k nejlevnějším. JE Dukovany je považována za jednu z nejbezpečnějších JE v Evropě. Její reaktory 440 MWe jsou konzervativní konstrukce s vysoku inherentní bezpečností. Moderní reaktory VVER 1000 MWe na JE Temelín jsou moderní s původně menší inherentní bezpečností. Bezpečnost těchto reaktorů byla zásadně zvýšena novým palivem a rychlým řídícím systémem. Argumentace rakouských aktivistůo velkém množství poruch na JE Temelín se opírá o Dohodu z Melku, podle které se druhé straně hlásí každá, sebemenší triviální porucha i v nejaderné části - tedy poruchy o kterých na jiných JE v Evropě veřejnost vůbec není informována.
Odpůrci jaderné energetiky však právem upozorňují na ne zcela dořešenou zadní stranu palivového cyklu, vyhořelé palivo a jeho uložiště mohou znamenat ekologickou zátěžpro budoucí generace. Projekty uvažující s takovým trvalým uložištěm na Českomoravské vrchovině jsou podivné, jedná se o území kde začíná povodí Sázavy a Svratky, tedy řek jejichž vody tečou našimi největšími městy...
Žádný rozumný sedlák si nikdy nedal hnůj na střechu svého domu.
U tohoto typu JE stále existuje jisté naprosto minimální riziko LOCA havárie (tedy havárie se ztrátou chladiva). (Odborníci ví o co se jedná, laici si mohou vše přečíst v dramatizované formě- Prométeus v plamenech.) I to minimální riziko havárie si vyžaduje velkou ochrannou zónu, jaderná elektrárna musí být daleko od větších měst, což velmi ztěžuje využití nízkopotenciálního tepla pro centrální zásobování měst teplem. Pro reaktory VVER ruské koncepce je limitujícím faktorem železniční profil, reaktorová nádoba se celá dokončí ve výrobním závodě a hotová přepraví na stavbu. Naopak třeba francouzské reaktory PWR jsou svařovány z jednotlivých lubů až na stavběJE a tak mohou mít reaktorové nádoby větší průměr, což je výhodnější při návrhu aktivní zóny. Pravdou je, že u ruských reaktorůVVER nelze regulovat jejich výkon tak rychle a v takovém rozsahu jako je tomu třeba u PWR firmy Framatom. Lze předpokládat, že na západě se konečně prosadí pokročilý typ APWR 600 se zvýšenou inherentní bezpečností. Naopak u nás bude Škodovka lobovat pro stavbu reaktorůVVER 1000, do jejichž vývoje byly vloženy nemalé prostředky...
Nicméněu obou zůstane hlavní problém těchto JE t.j. nízká termická účinnost vyrobené elektrické energie cca 30 %, cožje z principu dáno teplotou mokré páry cca 3000 C. Tato nízká účinnost není zpravidla zlepšena teplárenským provozem, protože JE bude daleko od velkých měst.
- jaderné výtopny mohou být buďs reaktory podobné konstrukce jako jsou elektrárenské, ale provozované na nižších parametrech ( Voroněžský typ, původnětaké projektovaný pro Plzeň). Tento typ má bohužel i veškeré negativní vlastnosti jaderných elektráren typu VVER.
SLOWPOKE 10 -20 MWt je malá jaderná výtopna s vysokou inherentní bezpečností, u níž díky správnému poměru vody a uranu v palivu, teplota vody nikdy nemůže přestoupit 1000 C. Prototyp byl postaven v universitě, druhý přímo v nemocnici. V podstatě se jedná o cca 10m hlubokou, nerezovým plechem vyloženou studnu. Na dně je v komínovém reaktoru cca 90 kg uranu, vedle pak primární deskové výměníky. Nad studnou je lehký domek s malým jeřábem pro výměnu paliva, řídícím
sytémem a sekundárními výměníky. Vše pracuje v automatickém režimu a je naprosto bezpečné. Jediným problémem je, stejnějako u elektráren VVER, vyhořelé palivo .
Grafitové reaktory RBMK Černobylského typu, chlazené vodou jsou stále provozovány v zemích bývalého SSSR, kde tvoří podstatnou část instalovaného výkonu. Jedná se o modulovou konstrukci, bez velké tlakové nádoby. Moderátorem jsou grafitové tvárnice, v nich jsou kanály vyplněné
tlakovými trubkami. Uvnitř trubek jsou palivové články kolem nichž proudí voda. Každá trubku je možné separátně regulovat, což je dost náročné na řídící systém. Reaktor se chová nestabilněpři pod 25% jmenovitého výkonu. Modulovou konstrukci lze upravovat na různý výkon ( nejčastěji 1000 a 1500 MWe) je to stavebnice. Investiční náklady na 1 MWe výkonu jsou u tohoto typu poměrně nízké.
Televizní dokumenty sice dosti podrobněpopsaly fatální chyby, kterých se před havárií dopustila obsluha, nicméněnic neřekly o vážné chybě projektu - velký bazén, plný vody přímo pod reaktorem. Při havárii se skokově zvýšil výkon, nastalo tavení paliva a to se propálilo a spadlo do vody bazénu. Následoval tepelný rozklad vody na vodík a kyslík, vznik výbušné směsi a následný chemický výbuch, který nejen, že roztrhal celý reaktor, ale i zvedl 1000 tun těžké víko a umožnil velký únik radioaktivních zplodin do atmosféry. V Rusku budou asi tyto reaktory provozovány aždo konce jejich plánované životnosti. U nás se o tomto typu nikdy neuvažovalo.
- rychlé, množivé reaktory používají jako chladivo kov - sodík. To si klade mimořádné nároky na kvalitu a spolehlivost parogenerátorů, protože při styku sodíku s vodou nastává chemický výbuch. Onu vysokou spolehlivost vykázaly výrobky První brněnské - bezporuchově pracovaly po celou dobu provozu JE na Kamčatce. V Evropě jsou provozovány množivé reaktory hlavně ve Francii (Fénix, Super Fénix). Množivé reaktory spolu s přepracováním dávají možnost opětovného využití vyhořelého paliva a zmenšují nároky na trvalá uložištěvyhořelého paliva. U nás v Řeži sice probíhá výzkum i v této oblasti, ale komerční rychlý, množivý reaktor zde v příštích dvaceti letech jistěnebude.
HTGR - vysokoteplotní grafitem moderovaný a plynem ( heliem ) chlazený reaktor
Je super bezpečný. LOCA havárie nemá žádné vážné důsledky, protože teplota při ní nepřekročí běžné provozní hodnoty. Kulové palivové články i po vyhoření jsou čisté, bez rizika zamoření životního prostředí. I v případě silného zemětřesení, nebo teroristického útoku, kdy by došlo k poškození reaktoru, lze palivové články posbírat holou rukou. HTGR umožňuje nejen s vysokou účinností vyrábět elektrickou energii, ale také vyrábět syntetický benzín, syntetický zemní plyn, metanol , čpavek a další produkty těžké chemie, ostrou páru pro elektrárny a teplo pro domácnosti, to vše aniž by se kouřilo z komínů. Ekonomicky je výhodné kombinovat technologické aplikace s výrobou el. energie a tepla pro centrální zásobování..Tyto reaktory jsou tak bezpečné, že mohou být přímo v chemických provozech, nebo i na předměstí velkých center. ( Více informací o HTGR viz samostatný článek)

HTGR

14. prosince 2007 v 12:38
Proč je dnes potřeba stavět vysokoteplotní reaktory HTGR ?
Investice ve výstavbě energetických celkůsi vyžadují dlouhodobou koncepci. Od investičního záměru do uvedení do provozu zpravidla uplyne 15 let. Bohužel právě takovou dobu naše země prakticky žádnou energetickou koncepci neměla. V poměrněkrátké době bude na konci své životnosti hned několik tepelných elektráren v severních Čechách. Podobně zanedlouho bude končit původně plánovaná 30 ti letá životnost JE Dukovany, tam asi dojde k prodlužování životnosti, ale nebude to bez komplikací, neboť většina z aparátů havarijních systémů primárního okruhu byla projektována na 30-ti letou životnost, bez možnosti výměny - protože jsou v zabetonovaných kobkách (viz výměníky SAOZ, ty po napadení chloridovou korozí musely být v kobkách rozřezány, po částech vyneseny a nahrazeny novými, trojdílnými - modulární konstrukce).
Rozšiřování těžby uhlí naráží na rozhodný odpor místních obyvatel. Dovoz ropy a zemního plynu je u nás jednoznačně orientován na Rusko, skutečně delší výpadek dodávek by měl velmi vážné důsledky a moc by nepomohl ani ropovod z Ingolštatu, protože Německo rovněž většinu ropy dováží z Ruska.
Takže dnes nejen lidé na ČEZ uvažují o výstavbě dalších dvou blokův JE Temelín. Zdá se to být nejjednodušší řešení a pro ČEZ by to zdánlivěbylo logicky bez větších komplikací a rizik.
Otázkou však je, zda je to optimální řešení pro celý stát. Budeme opravdu stavět další bloky JE s tepelnou účinností pouhých 30% ? Bez většího využití nízkopotenciálního tepla ? Budeme to dělat bez řádného vyřešení zadní strany palivového cyklu a trvalého uložiště vyhořelého paliva ? Budeme dále budovat "Měsíční krajinu v severních Čechách a vypouštět ještěvíce skleníkových plynů?
Ministr Bursík sice mluví o nutnosti zvýšit úspory elektrické energie zvýšením účinnosti spotřebičů, ale těch je moc a zásadní zvýšení zatím nabízí pouze náhrada žárovek výbojkami, ty však jsou drahé, časté vypínání a zapínání výrazně zkracuje jejich životnost a tak většinou svítí pořád a úspora energie je pak dost iluzorní. Zásadní velké úspory primární energie lze dosáhnout nejen u tepelných, ale i u jaderných elektráren pouze zvýšením teploty média na turbíně. Dnešní JE pracují se sytou párou o teplotě pouhých 3000 C a proto jejich tepelná účinnost je jen kolem 30%.
Naše klasické uhelné elektrárny pracují většinou s ostrou párou o teplotěcca 5500 C a jejich účinnost je kolem 35%. Z materiálových důvodů nelze teplotu páry zásadně zvýšit a úpravou schéma se ztěží podaří dosáhnout účinnosti něco málo přes 40%.
Nejvyšší účinnost mají paroplynové elektrárny. Teplota plynů na spalovací turbíně může být až 12000 C a účinnost je těsně nad 50%. Znám však pouze dva velké paroplyny s prokazatelně dobrými ekonomickými parametry. Elektrárna Vřesová, spaluje především levný, doma vyráběný svítiplyn. Teplárna Červený mlýn v Brně sice spaluje drahý zemní plyn z dovozu, ale výhodně prodává nízkopotenciální teplo - horkovody pro vytápění města.
Staré elektrárenské bloky na hnědé uhlí budou brzy na konci své životnosti a budou muset být nahrazeny novými zdroji. Měly by to být zdroje s vysokou účinností, neprodukující skleníkové plyny a nezávislé na nejistých dovozech ropy a zemního plynu. Zdánlivě se jedná o neřešitelný problém.
Pozor ! Existuje reálné řešení, nejen splňující všechny uvedené požadavky, ale i nabízející komplexní řešení nejen pro energetiku, ale i pro ekologickou výrobu chemických surovin.
Navíc je třeba si uvědomit, že výroba elektrické energie představuje u nás jen necelou jednu třetinu spotřeby primárních zdrojů energie a podílí se na jedné čtvrtině vznikajících skleníkových plynů. Podstatnou část fosilních paliv totižu nás spotřebují energeticky náročné technologické provozy jako jsou hutě, rafinérie, těžká chemie, doprava, individuální vytápění atd. Takže každý rozumný hospodářby začínal s likvidací největšího zla. A ta možnost zde je !
Nabízí se zde totiž možnost konečnějednou řešit energetické problémy komplexně, tedy nejen výrobu elektrické energie, ale i plynofikaci, výrobu syntetického metanolu, čpavku, syntetického zemního plynu, syntetického benzínu a dalších surovin z vlastních zdrojů a podstatně tak snížit závislost na dovozech ropy a zemního plynu. Současnětaké nabízí šetrněji zacházet se zbývajícími zásobami uhlí. Nejen to, existuje i možnost využít CO2 z kouřových plynůstávající uhelné elektrárny pro výrobu syntetického zemního plynu. Základem takového řešení je využití vysokopotenciálního tepla z modulárního vysokoteplotního plynem chlazeného reaktoru HTGR. Tento je 100 x bezpečnější než současné JE, navíc spotřebuje na výrobu jednotky tepla jen poloviční množství uranu a vyhořelé palivo nepotřebuje mezisklady, manipulace s ním je bez rizik a trvalé uložiště nepřináší ekologickou zátěž pro příští generace. Tyto malé modulární JE o výkonu 100 MWt lze stavět přímo do chemických provozů, na okrajích měst atd.
HTGR- (High Temperature Grafite Reactor = Vysokoteplotní grafitový plynem chlazený reaktor)
Původní vývoj sahá aždo období druhé světové války a Hitlerových tzv. zázračných zbraní. Zatím co v USA byla vyvíjena atomová bomba, v Německu vědci pracovali na jaderném leteckém motoru pro tzv. Amerikabomber. Po válce výsledky jejich práce převzali Američané a pokračovali ve vývoji monstrózního dálkového bombardéru Convair X-6, upravili B-36 se šesti pístovými motory, čtyřmi proudovými a doplnili dalšími čtyřmi velkými proudovými motory s jaderným ohřevem vzduchu. Další, projektovaná, čistě jaderná verze měla označení B-60 a zůstala jen u projektu. Nakonec X-6 létal sice s jaderným reaktorem, ten však byl odstavený a nedával za letu žádný výkon (obr. letoun X-6 a schéma motoru). Zkoušky byly brzy ukončeny - důvodem byly obavy, že při havárii dojde k zamoření životního prostředí. To riziko tehdy opravdu hrozilo, palivové články byly v kovových pouzdrech a při havárii mohly být poškozeny. Zajímavé je, že v USA nadále setrvávají u tohoto druhu palivových článků, přinášejících další rizika i po vyhoření. Takto upravené palivo bylo použito u desítky amerických vysokoteplotních reaktorů. Samozřejmě, že zároveňprobíhal i vývoj stacionárních HTGR. Následovaly experimentální GCRE, MGCR, EGCR a další.
V šedesátých letech pak již byly postaveny a komerčně provozovány elektrárny s HTGR Peach Bottom a Vrain (o výkonu 342 MWe). Projekty velkých elektráren Fulton 1160 MWe, Summit 700 MWe a Vidal 1540 MWe byly zastaveny před dokončením z důvodů laciné ropy - stejnějako tam tehdy byly odstaveny již pracující jednotky na zplyňování uhlí.
Také ve Velké Británii bylo postaveno několik HTGR. Velmi úspěšný byl projekt Dragon, ověřující možnost JE s malými HTGR.
Na HTGR se pracovalo také v SSSR, Japonsku a ve Francii. Japonci dnes využívají malý HTGR na výrobu čistých kovů a slitin.
Moderní vysokoteplotní plynem chlazený reaktor byl vyvinut v NSR a nabízí velké možnosti. Experimentální JE AVR - Jülich má originální koncepci založenou na kulovém palivovém článku. Na rozdíl od všech ostatních typů reaktorů jsou kulové články volně sypány do grafitového lože. Jejich uspořádání má statistický charakter a nevytváří přesně definovanou palivovou mříž. Referenční palivový článek obsahuje 1 g uranu obohacený na 93% U-235 a 5 g thoria Th-232. Palivové mikročástice jsou zde ve tvaru maličkých kuliček, tvořících jádro palivových článků ve tvaru koulí velikosti asi tenisového míče a i po vyhoření lze s nimi jednotlivě volně manipulovat, bez rizika radioaktivního zamoření (obr. kulových palivových článkůa AVR). Právě u JE AVR byla ověřena vysoká inherentní bezpečnost malých HTGR. Při experimentálně vyvolané havárii s výpadkem dmychadel - odpovídající na JE typu VVER nejhorší havárii LOCA (se ztrátou chladiva), aniž zde došlo k havarijnímu odstavení reaktoru. Během 24 hodin reaktor, díky záporné zpětné teplotní vazbě, dosáhl podkritického stavu a tepelný výkon se pak ustálil na hodnotě1 % nominálního. Teplota paliva i moderátoru při tom nepřevýšily normální provozní teploty !!! AVR sloužil nejen k testování jednotlivých komponentu zařízení, palivových článků, ale i k chemickotechnologickým aplikacím, včetně výroby syntetického zemního plynu z přehřáté páry a kouřových plynů klasické uhelné elektrárny a následného dálkového studeného přenosu tepla ADAM-EVA , když zchlazený syntetický zemní plyn (směs CO a H2 ) je veden dálkovým potrubím na místo spotřeby, tam na katalyzátoru se mění na zemní plyn -metan (CH4), při čemž se uvolňuje velké množství tepla a získává ostrá pára o teplotě4500 C, aniž by se kouřilo z komínu je zde možnost další čisté elektrárny. Zemní plyn lze využít pro místní plynofikaci, nebo vrátit druhým potrubím zpět a teplem z HTGR opět rozložit na syntetický zemní plyn. Tento HTGR pracoval s kulovými palivovými články, zabezpečujícími nejen superbezpečný provoz vlastního reaktoru, ale také ekologicky čistou zadní stranu palivového cyklu, bez zátěže pro příští generace. Stejný typ paliva je projektován i pro malé modulární HTGR o výkonech 100 - 200 MWt . Elektrárna THTR-300 o jmenovitém výkonu 307,5 MWe, pracovala s teplotou helia 7000C, (pára asi 6500C) jen pro výrobu el. en. a bez dalších technologických aplikací palivo bylo v hexagonálních článcích - podobně jako ve většinědosavadních HTGR. Po několika letech bezpečného provozu však byla tato elektrárna odstavena, protože náklady na vyrobenou KWh byly u ní vyšší, než u klasických (doba laciné ropy a plynu).
Nejperspektivnější se jeví malé modulární jednotky HTGR s výkonem 100 - 200 MWt. Při teplotě helia 9500C nabízí nejen velmi efektivní výrobu elektrické energie s účinností přes 50%, ale také široké technologické aplikace. Bezpečnost je 100x vyšší než u současných VVER, bezproblémová je zadní strana palivového cyklu (kulové články). Technologické aplikace podstatněvylepší celkovou ekonomii.
Malý modulární HTGR je zdrojem vysokopotenciálního tepla - chladivo helium má teplotu 950o C. A právětato vysoká teplota při využití umožňuje :
- vyrábět elektrickou energii s téměř dvojnásobnou účinností než je tomu u současných reaktorů VVER (v podstatě za reaktorem je paroplyn t.j. heliová turbína a za ní parní)
- vyrábět páru o vysokých parametrech pro průmyslové využití (obr. modulární HTGR s parním generátorem , malé JE se čtyřmi jednotkami)
- zplyňovat uhlí bez odpadu - druhotná surovina je koks a nekouří se z komínu
- přenášet vysoké tepelné výkony studenou cestou i na vzdálenosti stovky km na které již nelze normálně použít horkovody (ADAM-EVA)
- vyrábět syntetický benzín, čpavek, umělé hmoty atd., aniž by se kouřilo z komínu
- vyrábět syntetický zemní plyn (jaderný parní reforming)
- ohřev vzduchu pro hutní výrobu
- vyrábět vodík pro těžkou chemii i energetiku a dopravu
- postavit reaktor přímo v průmyslovém objektu, případněi sídlišť vysoká bezpečnost zmenšuje ochrannou zónu
Hlavní předností HTGR je vysoká spolehlivost a pasivní bezpečnost - je 100x bezpečnější než současné reaktory VVER a PWR ! Přináší podstatně nižší radiační zatížení pro obsluhu i okolí. Je podstatně snažší výběr lokalit pro lepší uplatnění ekonomických i ekologických hledisek. Především pak odpadají problémy se zadní stranou palivového cyklu (žádné mezisklady vyhořelého paliva a rizika radiačního zatížení pro příští generace).
Koncepci HTGR jsem nabídl Ministerstvu životního prostředí, jako ekologickou variantu řešení koncepce energetiky v ČR. Z reakce jejich úředníka bylo jasné, že tento člověk vůbec neví o čem ve své odpovědi píše. Nepravdy a technické bláboly byly zdůvodněním nesouhlasu. Zkrátka sedí tam za partajní zásluhy v boji proti jaderným elektrárnám, strašili ho Černobylem a uvažovat o novém, bezpečném řešení je nad jeho síly. To by musem něco nastudovat a za to není placený !!!
P.S.
O kvalitě rozhodování státních úředníků mám svůj názor, který velmi stručně naznačím. Počátkem devadesátých let po tzv.České variantě privatizace prosazené ministrem Dlouhým a jeho kamarádem -generálním ředitelem KSB ing. Pánkem bylo jasné,že ji pan ředitel vede podnik k likvidaci. V novinách byl inzerát,že Ministerstvo pro hospodářskou soutěž hledá referenta pro energetiku.
Požadavky byly schopnost spolupráce s podniky Škoda a ČEZ, příslušné vzdělání a praxe. Přihlásil jsem se, kamarád, který tam pracoval mi volal : budeme kolegy, je to jasné - tvoje praxe a nejvyšší možná kvalifikace, to ostatní nesplňují. Přijdi v pátek, bude formální pohovor. Přišel jsem a bylo tam 36 zájemců. Kamarád řekl, nějak se to zvrtlo, to je jen polovina, hlásí se jich 72, bude psát písemku, ale to je formalita, to místo je tvoje. Přišla vedoucí odboru Mgr. a napsala dvěotázky :
1. Jaké zákony platí vČR pro hospodářskou soutěžv energetice ?
2. Dáváte přednost jednotné přenosové soustavějako má Francie, nebo rozdělené na více subjektů, jako mají USA ?
Přestože mi bylo jasné, co chce ta dáma slyšet, moje odpověďbyla zcela jiná :
1. Dopředu jsem se neučil ani na středníškole, ani na VUT. Budu-li funkci zastávat, zákony se naučím.
2. Zadavatel nemá základní znalosti o přenosu elektrické energie : při 50 Hz je maximální hranice stabilního přenosu 3000 km, u 60 Hz v USA je to jen 2400 km. Z Los Angeles do New Yorku je to asi 4500 km. Jednotná přenosová soustava bez vloženého stejnosměrného přenosu tam tedy není možná.
3. Zadavatel nemá ani základní znalosti o jakékoliv hospodářské soutěži, tou nejednodušší je inzerát. Na dobrý inzerát odpoví 2 -3 zájemci, mezi těmi je snadné se rozhodnout. Jsou-li kritéria moc tvrdá, nehlásí se nikdo. Jsou -li měkká hlásí se 10 i více. Pokud se hlásí 72, pak by zadavatel měl opustit svoji funkci. Kdyby bylo v inzerátu uvedeno, že plat toho referenta bude 8000 měsíčně a nějaké slabé odměny, tak by sem nepřišlo ani 5 zájemců!!!

Kam tečou miliardy pro zdravotnictví ČR ?

10. prosince 2007 v 9:58
Nový ministr zdravotnictví pan Julínek prý byl docela dobrý doktor. Jako ministr však si počíná ještě hůře než jeho předchůdci. Káždý sedlák ví, že barák do něhož teče rychle chátrá a může spadnout.
První s čím je třeba začít je oprava střechy. Nebo jinak: RYBA SMRDÍ OD HLAVY.
Kam tedy jdou největší výdaje našeho zdravotnictví ??? No přece na léky. Proč ? Protože za stejné léky v České republice platíme o 300% více než v Turecku !!! Některé léky jsou u nás o dost dražší než stejné v Rakousku, ale tam je průměrná mzda 6 x vyšší !!! Jak je to možné ? Věc je jednoduchá, ceny léků u nás schvalují s výrobci zkorumpovaní úředníci ministerstva zdravotnictví. Ministři se mění úředníci zůstávají a mají velmi výnosná koryta. Proč nový ministr tyto lidi nevyházel. Proč není provedena kontrola, zda ze svých legálních platů si mohli tito lidé pořídit své majetky? Proč to nezajímá policii ? A hlavně proč to nezajímá ministra zdravotnictví ?
Další velkou položkou jsou zbytečné nové investice. Z velmi dobře informovaného zdroje vím, že známá brněnská nemocnice si postavila 5 nových operačních sálů. Normálně se však operuje se jen na jednom, v případě mimořádného vypětí byly zatím nejvíce využity 3 operační sály !!!!!
Další zbytečnou mnohamilionovou položkou zde byly drahé přístroje z dovozu. Většina z nich několik let nebyla vůbec vybalena z beden, tedy vůbec se nepoužívají. Ten, co je kupoval dostal pěknou provizi. Inu z cizího krev neteče a korupce zde řádí ve velkém.
A tak by se dalo pokračovat dále, jen to co ví každý - dost lékařů vám předepisuje léky ne podle toho, co je pro vás nejlepší a levné, ale podle toho, která firma jim nabídla provize...
To jsou hlavní díry kudy bez užitku odtékají miliardy pro naše zdravotnictví. Nějaké třicetikorunové poplatky to nemohou zachránit !
Je snad pan ministr takový hlupák, že to neví, nebo jen zavírá oči, aby zásadní problémy nemusel řešit. Asi to není v zájmu ODS a všech těch, kteří z toho mají nelegální příjmy.
Zajímavé je, že tyto problémy vůbec nezajímají naše novináře. Tento článek jsem před časem poslal do Práva a zapadl tam naprosto bez odezvy. Zkusím to ještě jednou nyní po novém roce a moc nadějí si nedělám, tamní redaktoři píšou rádi své články o prkotinách jako je PROBLÉM zda při placení 30 Kč u lékaře bude mít tento drobné na vrácení za 50Kč....

Americký radar v Brdech

7. prosince 2007 v 18:49
Reakce na polemiku o radaru v deníku Právo
Vážená
v TV příloze jsem si přečetl dva názory o americkém radaru v Brdech. Naše media zásadně ráda zveřejňují názory těch, kteří o tom radaru nic neví. Dát čtenářům pravdivé informace není v zájmu vlády a zdá se ani v zájmu většiny médií.
Víte, já neznám jaká hrdinství má za sebou pan Smojlak, ani zda vůbec byl na vojně, nebo se šikovně ulil s modrou knížkou. Nazývat odpůrce radaru zbabělci, to si žádá velkou dávku drzosti. Snad by se ten hrdina mohl nabídnout ke službě v Iráku, mohl by tam dělat řidiče na ambasádě, nebo našim jednotkám...
Zato velmi dobře znám, co umí radar pro navádění raket. Původně jsem měl od vojáků slíbeno dělat pilota v základní vojenské službě. Pak však tato země koupila rakety a my jsme byli první důstojníci v záloze školení na obsluhu radarů pro protiletadlové rakety D1 (to je ten typ, co sestřelila Powerse).
Naštěstí jsem byl obsluhou nízkofrekvenční, výpočetní jednotky. Ti, co byli přímo na VF u antény, ti to měli horší., ale neztráceli osobitý humor :
1. Jeden z jejich žertů byl, že chycenou myš v pasti dali asi 2 metry od štěrbiny vysílací antény radaru. Za dvě minuty byla myš nejen mrtvá, ale i dokonale upečená.
2. Hoch, který šel na rande a nerad používal kondom, měl zcela jiný způsob ochrany. Otevřel vlnovod a stoupl si na minutu před něj rozkrokem . Týden byly jeho spermie mrtvé.
Méně smyslu pro humor však měl důstojník sloužící na VF vysílači dva roky. Pokud jeho paní vyžadovala večer sex, tak to musela hlásit den předem, odpoledne dostal na ošetřovně nějakou injekci a večer se na něco zmátořil. Jinak byl zcela impotentní. Tvrdil, že mu to nevadí, on prý má rád radiolokaci. "Myslím, že i dnes impotentům radar nevadí".
Padesát let se zajímám o letectví a kosmonaultiku. Když v osmdesátých letech president USA Regan vyhlásil tzv. PROGRAM HVĚZDNÝCH VÁLEK, byl tento celkem podrobně popsán v našem časopise L+K, i v dalších zahraničních, takže jednu z jeho položek je : "Po preventivním jaderném útoku USA na nepřítele, je nutné předpokládat, že i přes zničení jeho lidských zdrojů a infrastruktur, mohou mu zůstat zbytky dobře chráněných mezikontinentálních raket. Tyto jednotlivé rakety pak budou sestřelovány americkými antiraketami bez jaderné nálože a nepřátelské jaderné hlavice odpálených raket budou ničit pouze svou kinetickou energií." Tolik citace ze současné vojenské doktríny USA..
Dovolím si vysvětlit, co to obnáší : nepřítel USA bude téměř zničen, nějaká jeho jednotka mezikontinentálních střel přece jen přežila a pokouší se o odvetný úder. Odpálená nepřátelská raketa je zachycena systémem radarů a z Polska je proti ní odpálena americká antiraketa. Někde nad Slovenskem naprosto přesně navedená antiraketa svou kinetickou energií zničí nepřátelskou jadernou hlavici obsahující mimo jiné cca 100 kg plutonia. Pak mohou nastat dva případy :
1. Jaderná hlavice vybuchne ve vysoké atmosféře a gama záření zničí veškerou elektroniku, počínaje mobily, přes TV, řízení přenosu el. energie, tepla, veškeré počítače a komunikační sytémy, lidé v okruhu stovky km budou ozářeni mnohem tvrdší dávku, než při výbuchu v Černobylu. To je však ten lepší případ.
2. Jaderná hlavice nevybuchne bude roztříštěna a přibrzděna. Její zbytky začnou klesat do atmosféry, roztaví se a kapičky radioaktivního plutonia, včetně jeho kysličníků zamoří tisíce km2 ve střední Evropě. Plutonium je nejen silně radioaktivní, ale je to i nejprudší anorganický jed. Podobná nehoda nastala po neúspěšném sestupu ruské družice s jaderným reaktorem (malou elektrárnou) na palubě, 90 kg plutonia zamořilo tisíce km2 kanadských pralesů. Kanadská armáda v protijaderných oblecích to pak rok čistila a Rusové vše platili ve zlatě. To byly prosím neobydlené pralesy, zde je civilizovaná krajina. Domnívám se, že lidem umírající pak na rakovinu z ozáření bude naprosto jedno, zda na oné antiraketě byl nápis NATO, nebo jen USAF. Pouze o tom nápisu se budou handrkovat naši politici, ostatní je již asi rozhodnuté.
Naši politici prosazující americký radar v ČR to myslí s našimi lidmi stejně dobře, jako ti podnikatelé, co shrábnou odměnu a vozí odpad z Německa k nám, zde jej skladují a pak zapálí. Němcům se to líbí, jejich bordel zůstane v ČR a oni mají doma čisto.
S pozdravem Ing. Lubomír Koutný